Report ze semináře Strategie módních značek na internetu a sociálních sítích

Ve čtvrtek 20. 4. 2017 se konal v Galerii Českých center seminář Strategie módních značek na internetu a sociálních sítích pořádaný Ústavem práva módního průmyslu. Pozvání přijali dva hosté: Pavel Škařupa, zakladatel poradenské společnosti Inogami a značky inovativního prádla Treat Wear, a Nikola Pantovič, viceprezident Socialbakers pro Benelux, DACH, střední a východní Evropu, Blízký východ a Afriku.

Jako první vystoupil Pavel Škařupa, který přítomným návrhářům nastínil důležitost digitálního prostředí pro dnešní podnikatele, kteří mají zájem o mezinárodní trh. Každý podnikatel by si měl na začátku položit 4 otázky: Pro koho? Co nabízím? Jak komunikuji? Proč to dělám?

Odpovědi na tyto otázky by se měly odrazit na podobě online propagace módní značky. Tzv. digitální trychtýř ukazuje postup pro získání zákazníků. Nejprve musí návrhář zákazníka na internetu odchytnout, zaujmout, poté s ním sjednat smlouvu, a nakonec s ním nadále udržovat kontakt (zkráceně z anglického: catch, connect, close, care). Dobrá prezentace na internetu podle Škařupy zahrnuje krátká demonstrační videa, ukazuje respekt k zákazníku a vášeň podnikatele vyrábět jeho produkt. Pro návrháře je také důležité vidět za svou značkou příběh, filozofii. Ty prezentovat a v této prezentaci být konzistentní.

Nikola Pantovič nejprve pomocí grafu návrháře informoval, že nejsledovanější sociální sítí je Facebook, který navštíví měsíčně 1,86 miliardy lidí, poté Instagram s 600 miliony a nižší sledovanost pak mají sítě jako Twitter, Snapchat, Pinterest a LinkedIn. Důležitost prezentace módních značek na sociálních sítí demonstruje i zvyšující se nabídka pracovních míst v této oblasti. Mezi lety 2015 a 2016 vzniklo 24 000 nových pracovních pozic, což byl nárůst o 45 %. I vlastní společnosti dnes investují stále více prostředků ze svého marketingového rozpočtu do mediální prezentace. Sociální média také významným způsobem mění módní průmysl. V roce 2016 byla poprvé k prodeji dostupná kolekce v den konání módní přehlídky (see-now buy-now). Největšími trendy v sociálních sítích pro rok 2017 jsou: video, živé vysílání, zpravodajství na svých kanálech, práce s influencery, používání obsahu, který vytvořili uživatelé a v neposlední řadě aktivismus v otázkách sociálních a politických.

Dle Pantoviče by měly značky na sociálních sítích používat originální videa a nesdílet pouze odkazy, využívat nové možnosti aplikací jako jsou například „insta stories“ či 360° video. Další možností je prezentovat své zboží třeba v hudebním video klipu nebo zveřejňovat videa s představiteli značky, kde se jich mohou lidé v přímém přenosu dotazovat. I v případě placených příspěvků je třeba dbát na jejich kvalitu, a to s ohledem na skutečnost, že při vyšší sledovanosti jsou i tyto placené příspěvky levnější. Průzkumy však ukazují, že pouze 15 % placených příspěvků dosahuje špičkové kvality. Při hledání influencerů je třeba být opatrný, aby propagovali produkt, který koresponduje s jejich věkem a životním stylem. Další možností propagace je také vyhledání mikroinfluencerů, což je situace, kdy například sportovní značka vytvoří a využije dosahu lokální skupinu běžců. Značky také mohou sdílet fotky svých zákazníků s krátkým příběhem, proč si daný produkt koupili a zda jsou s ním spokojeni. Propagaci značky může pomoci i její aktivismus v politických nebo sociálních otázkách, ale musí být uvěřitelný. Závěrem bylo návrhářům doporučeno přidávat příspěvky maximálně 1x za den a dbát na jejich kvalitu, respektovat odlišnou povahu různých sociálních sítí a sledovat nové nástroje sociálních sítí, jejichž využití zejména v počáteční testovací verzi nebývá finančně náročné.

Nikola Pantovič, viceprezident  Socialbakers pro Benelux, DACH, střední a východní Evropu, Blízký východ a Afriku. Za dobu více než pětiletého působení v Socialbakers sbíral zkušenosti s různými částmi businessu od vývoje partnerských programů, zakládání týmu Professional Services až po vedení oddělení pro globální podniky, které řídí v současnosti. Před nástupem do Socialbakers pracoval Nik pro McKinsey & Company.

Pavel Škařupa, zakladatel poradenské společnosti Inogami a značky inovativního prádla Treat Wear. Pavel disponuje bohatými zkušenostmi z oblasti vývoje nových produktů, marketingu a obchodu, které získal ve vedoucích pozicích jak u nás, tak v zahraničí. Působil přes 14 let ve společnosti Procter & Gamble např. v Japonsku a Švýcarsku, kde ve své poslední pozici řídil globální marketing vlasové kosmetiky. V roce 2010 se vrátil zpět do České republiky, aby působil jako poradce ve společnosti McKinsey & Company a následně šéfoval marketingu v české Raiffeisenbank. V roce 2014 založil poradenskou společnost Inogami zabývající se marketingem a inovacemi, a o dva roky později českou značku inovativního prádla Treat Wear.

Připravila Anna Mikulíková, UPMP

Nejvýznamnější spory roku 2016 v módním průmyslu

Rok 2016 byl z pohledu sporů v oblasti fashion law v Evropě a USA opravdu významný. Byli jsme svědky podstatného posunu v některých dlouholetých sporech a zároveň jsme se dočkali úplně nových kauz a soudních rozhodnutí. Níže přinášíme čtenářům přehled těch nejzajímavějších sporů, jakož i dalších událostí v oblasti fashion law v uplynulém roce, které si jistě zaslouží pozornost.

I. Soudní spory v oblasti duševního vlastnictví

Pražská tržnice

Soudní dvůr Evropské unie („Soudní dvůr“) rozhodoval o předběžné otázce podané Nejvyšším soudem České republiky. V tomto případě se několik módních domů včetně Tommy Hilfiger, Burberry nebo Lacoste, domáhalo ochrany svých práv proti společnosti DELTA CENTER a.s., která provozuje tzv. „Pražskou tržnici“. Soudní dvůr rozhodl, že osobu, která má pronajatý areál tržnice a prostor v areálu dává do podnájmu jednotlivým trhovcům, kteří následně prodávají padělané výrobky, lze považovat za „prostředníka, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví“ ve smyslu evropské směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví. Dále Soudní dvůr potvrdil, že osoby, jejichž práva duševního vlastnictví byla porušena, se mohou domáhat soudních zákazů nejen vůči trhovcům, kteří padělané zboží prodávají, ale i vůči takovému „prostředníkovi“, který jim poskytuje určité služby (v tomto případě prodejní prostory). Hranice pojmu „prostředník“ tak Soudní dvůr, i s ohledem na svou předchozí judikaturu, nastavil poměrně široce, a je otázkou, zda v budoucnu takový výklad nemůže být ze strany třetích osob úmyslně zneužíván.

Červená podrážka

Další zajímavou předběžnou otázku v loňském roce Soudnímu dvoru položil nizozemský soud v souvislosti s žalobou společnosti Christian Louboutin, která se domáhá ochrany svých typických „louboutinovsky“ červených podrážek, proti žalované společnosti Van Haren Schoenen, která prodávala lodičky s červenou podrážkou. Soudní dvůr se má zabývat tím, zda výraz „tvar“ ve smyslu evropské směrnice o ochranných známkách, je omezen pouze na trojrozměrné vlastnosti výrobku (tzn. obrysy, rozměry nebo objem) nebo zahrnuje i další vlastnosti výrobku, jako například jeho barvu. Soudní dvůr dosud o této otázce nerozhodl, a tak bude zajímavé sledovat, zda se přikloní k názoru okresního soudu v Haagu, který v rozhodnutí o předběžném opatření dospěl k názoru, že „louboutinovská“ červená podrážka požívá v tomto případě ochrany.

Gucci v. Guess

Společnosti Gucci a Guess se dočkaly dalšího milníku v rámci dlouholetých probíhajících sporů, když Tribunál rozhodl, že ochranné známky společnosti Guess jsou dostatečně jedinečné a nejsou zaměnitelné s ochrannými známkami společnosti Gucci, neboť jsou tvořeny komplexním symetrickým vzorem složeným ze stylizovaných písmen, který představuje velmi specifický a komplexní grafický design. Skutečnost, že ochranné známky obou společností vychází z grafického provedení písmene „G“, není podle Tribunálu samo o sobě důvodem, proč by měly být považovány za zaměnitelné, když poskytují prostor pro specifickou stylizaci písmen a rozdílné grafické vyobrazení. 

Šachovnicový vzor

V neposlední řadě, v loňském roce došlo k uzavření sporu mezi společností Louis Vuitton a obchodním řetězcem Nanu-Nana o ochrannou známku Louis Vuitton v souvislosti se šedým a hnědým šachovnicovým vzorem. Louis Vuitton se sice odvolal proti rozhodnutí Tribunálu, které potvrdilo neplatnost těchto ochranných známek, avšak ještě, než Soudní dvůr o odvolání rozhodl, došlo mezi stranami ke smírnému mimosoudnímu vyrovnání a společnost Nanu-Nana vzala zpět návrh na prohlášení neplatnosti uvedených ochranných známek Louis Vuitton.

II. Doménové spory a sociální sítě 

V oblasti doménových sporů jsme i v loňském roce zaznamenali zejména případy neoprávněného užívání ochranných známek jako součást doménového jména, prodej padělaných výrobků na doménách zaměnitelných nebo přímo obsahujících obchodní firmu jiných výrobců módního zboží, nebo případy tzv. cybersquattingu nebo typosquattingu. Zveřejněná analýza Mezinárodní organizace duševního vlastnictví („WIPO“) přinesla zhodnocení uplynulého roku 2015 z pohledu doménových sporů. Jejich číslo od předešlého roku stouplo o 4,6 % a právě módní průmysl se stal oblastí s jejich nejvyšším počtem. Ze statistiky zveřejněné WIPO pro rok 2016 dokonce vyplývá, že doménové spory dosáhnou historicky nejvyššího počtu, na závěrečné zhodnocení si však ještě budeme muset počkat.

Alexander Wang

Za zmínku stojí především vítězství Alexandra Wanga v USA v případě neoprávněného užívání jeho ochranných známek jako součást doménového jména a cybersquattingu. Tento případ je významný zejména svým rozsahem, neboť U.S. District Court for the Southern District of New York Alexandru Wangovi přisoudil 459 doménových jmen (mezi nimi např. doménové jméno "alexanderwangshoessale.com") a náhradu škody ve výši 90 mil. USD. Dodejme ovšem, že tato na první pohled vysoká částka bude mít v praxi spíše symbolický význam, jelikož žalovaní vlastníci domén jsou ve většině případů nedohledatelní. 

Prada

Dalšími společnostmi, které mj. úspěšně vedly doménové spory před WIPO, jsou například Prada a její dceřiná společnost Miu Miu, které namítaly zaměnitelnost a neoprávněné užívání svých ochranných známek v případě několika desítek doménových jmen. WIPO v těchto případech rozhodl o převodu doménových jmen společnosti Prada, neboť domény měly sloužit k prodeji padělaného zboží značky Prada a Miu Miu.

Hugo Boss

Je však důležité zdůraznit, že nejen v případech, kdy je evidentní, že domény jsou registrovány ve zlé víře a slouží k prodeji padělaného zboží, dochází k porušování práv duševního vlastnictví vlastníka ochranných známek. Zajímavým případem z tohoto pohledu je rozhodnutí WIPO ve věci doménového sporu společnosti HUGO BOSS, které potvrdilo, že i pasivní neoprávněné držení doménového jména (jinými slovy pouhé "zaparkování" doménového jména), v tomto případě „hugoboss.site“, může zakládat jednání ve zlé víře, dokonce i když na předmětné webové stránce není umístěn žádný obsah.

@Chanel

V souvislosti s ochranou duševního vlastnictví jsme v loňském roce mohli sledovat případ, který se odehrál na sociální síti Instagram. Módní dům Chanel poté, co se rozhodl založit oficiální účet na Instagramu, zjistil, že název @Chanel již několik let používá mladá žena jménem Chanel Bonin z Kanady. Módní dům tedy zvolil název @chanelofficial, ale zřejmě podnikl kroky, aby bylo ze strany Instagramu prošetřeno, zda nedochází prostřednictvím účtu @Chanel k porušování práv k ochranné známce Chanel. Přesto, že se v průběhu roku situace několikrát změnila a po nějakou dobu se zdálo, že byl účet @Chanel zrušen, Chanel Bonin se v létě podařilo účet pod tímto jménem obnovit, ačkoli došlo k výmazu několika jejích fotografií, které potenciálně mohly práva módního domu Chanel porušovat.

III. Pracovně-právní spory

V odvětví pracovního práva přinesl vlnu zájmu především spor Hedi Slimane v. Kering (Saint Laurent). Řízení mezi bývalým kreativním ředitelem Yves Saint Laurent Maison (dnes jen Saint Laurent) a módním koncernem Kering (Gucci, Balenciaga, Stella McCartney, Alexander McQueen a další) se sice tradičně týká konkurenční doložky, tentokrát ale naruby. Ještě před ukončením spolupráce skupina Kering návrháře vyvázala z konkurenční doložky. Co by pro jiné byla dobrá zpráva, byla pro návrháře, který neplánuje v módě v nejbližší době působit zlý sen. Heidi Slimane proto trval na účinnosti doložky a finanční kompenzaci s ní spojené. A výsledek? Francouzský soud nařídil společnosti Kering zaplatit návrháři částku $ 13 milionů, která odpovídá kompenzační sumě doložky. 

Plnění konkurenční doložky ze strany jedné ze svých nejlepších kreativních ředitelek Laury Kim a oddálení jejího nástupu k Oscar de la Renta se na konci loňského roku u Nejvyššího soudu státu New York svou žalobou domáhala Carolina Herrera Ltd. O tom, zda Laura Kim bude moci pod značkou Oscar de la Renta předvést své modely na únorovém fashion weeku v New Yorku rozhodne soud v průběhu ledna.

IV. Akvizice a soutěž

Mapa módního průmyslu se z pohledu akvizic za rok 2016 příliš nezměnila.  Skupina G-III Apparel (Calvin Klein, Tommy Hilfiger, Levi’s a další) dokončila akvizici Donna Karan International a získala 19% podíl ve značce Karl Lagerfeld. Hermès se stal minoritním akcionářem v Pierre Hardy, Montefiore Investment získal 51% většinu v Isabel Marant, katarská Mayhoola převzala Balmain, Chanel investoval do čtyř továren na hedvábí a ve sféře wearables Fitbit získal Pebble Software. Burberry odolalo několika nabídkám převzetí od Coach a jeho akcie stoupají. PETA překvapila trh luxusního zboží tím, že koupila jedinou akcii v Hermès v hodnotě $ 360 milionů, čímž si zajistila přístup na valné hromady. American Apparel a Nasty Gal upadly do konkursu.

Mezi významné kauzy ze soutěžně-právní oblasti patří klamavé označování cen v obchodních řetězcích Burberry Outlet. Této nekalé obchodní praktiky se měla módní značka dopouštět tím, že vedla spotřebitele k domněnce, že uváděné ceny představují autentické informace o cenách produktů v outletech Burberry. Ve skutečnosti módní značka Burberry dané produkty vyráběla přímo za účelem jejich prodeje ve svých outletech za cenu pod označením “Nyní”. Produkty tak nikdy nebyly nabízeny za uváděné ceny, které byly smyšleny za účelem vzbudit falešný dojem snížení cen a iluzi výhodné koupě.

Daně a daňové ráje byly často používanými pojmy v souvislosti s obcházením vysoké daně z příjmu právnických osob ve Spojených státech amerických (35 %) v porovnání s nižšími sazbami jiných států. Na seznamu potencionálních společností, které přesouvají své zisky do států s nižšími sazbami figurují i společnosti jako je Nike a Levi Strauss.

V. Trestní právo

V oblasti trestního práva se ve Francii vyšetřuje případ dvou vedoucích pracovníků LVMH, kteří byli v září vzati do vazby v souvislosti s probíhajícím trestním vyšetřováním zneužití informace a postavení v obchodním styku. Proti svému rivalovi se jako civilní žalobce připojila i značka Hermès.

Ve Spojených státech také skončila trestněprávní kauza ve věci Praepitcha Smatsorabudh, ženy, která vydělala více než milion dolarů tím, že nakupovala originály luxusních kabelek ve více než 60 obchodech po USA za použití 16 různých kreditních karet, aby se vyhnula podezření, a následně vracela padělky, které do USA propašovala z Číny a Hong Kongu, zatímco originální zboží prodávala na internetu. Soud kromě povinnosti nahradit škodu rozhodl také o trestu odnětí svobody v délce 30 měsíců.

VI. Legislativa

Rok 2016 přinesl v legislativě řadu novinek na evropské i národní úrovni. Předně se jedná o obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které vstoupí v účinnost v roce 2018 a bude regulovat především správce a zpracovatele osobních údajů. GDPR těmto povinným subjektům ukládá povinnost zajistit důsledné zpracování osobních údajů, čímž se snaží docílit větší jistoty a transparentnosti na digitálním trhu. Příznivou zprávou je, že volný režim hyperlinkových odkazů a snippet zůstal zachován. Představen byl také návrh směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu (COM (2016) 593), který by umožňoval větší výběr a lepší přístup k obsahu on-line i z jiných členských států, lepší úpravu autorských práv pro potřeby vzdělávání, výzkumu a zachování kulturního dědictví a spravedlivější trh pro tvůrce a kreativní odvětví. Na podzim tohoto roku Komise navrhla celkově důraznější vymáhání práv duševního vlastnictví všeho druhu včetně práv autorských. Návrh je součástí strategie EU k vytvoření jednotného digitální trhu. 

Na národní úrovni se jedná především o novelu autorského zákona (sněmovní tisk 724), která se bude ve třetím čtení projednávat v Poslanecké sněmovně dne 10. ledna 2016. Novela má především za cíl transponovat směrnici o kolektivní správě, jejíž úprava bude v novelizovaném zákoně daleko obsáhlejší a podrobnější než doposud. Nositel práv bude mít možnost si zvolit i přeshraničního správce, čímž dojde k rozšíření okruhu kolektivních správců. Dále bude mít nositel práv možnost přesně vymezit předmět ochrany, jehož výkon a správu kolektivnímu správci svěří. Pověření k výkonu kolektivní správy práv bude moci nositel odvolat písemnou výpovědí do 6 měsíců.

Autorky:

Mgr. Barbora Donathová, LL.M., Mgr. Renata Ryglová, Anna Stárková, Mgr. Zuzana Šimonovská, LL.M.
 

 


 

Haute couture - história a jeho právna úprava

História Haute couture siaha do konca 19. storočia, kedy bola móda prvýkrátpredstavená ako druh umenia na Svetovej výstave v Paríži (fr. Paris Exposition Universalle). Písal sa rok 1900 a vybrané  módne domy, akými boli Woth a Doucet, dostali príležitosť prezentácie svojich modelov na svetovej úrovni. Paríž bol už od začiatku 18. storočia mestom módy a až na niekoľko etáp histórie môžeme stále tvrdiť, že si svoje výhradné postavenie vo svete módy udržalo dodnes. Preto fakt, že inštitút Haute couture vznikol práve v Paríži, nie je vôbec prekvapivý. Francúzska móda začala naberať na popularite a s tým bolo spojené aj jej časté kopírovanie. Ako dôsledok tohto faktu vznikla potreba módne diela ochrániť aj po právnej stránke. V roku 1910 vznikla Parížska krajčírska únia s názvom Chambre Syndicale de la Couture Parisien s hlavným cieľom ochrany autorských práv. Ako priekopník haute couture, označovaný už v tej dobeako „couturier“, možno nepochybne považovať angličana Charlesa Fredericka Wortha. Worth bol prvým návrhárom, ktorý začal označovať svoje odevy svojim menom a tak zasadil v spoločnosti myšlienku, že jeho módne výtvory majú byť vnímané ako umelecké dielo. Týmto sa narodila značka1. Práve tu saprelínajú dve roviny právnej ochrany daného odevu a teda 1. autorskoprávna rovina, ktorej je v tomto článku venovaný podrobnejší rozbora 2. priemyslenoprávna rovina.

Haute couture v preklade predstavuje najvyššiu módu. S tým je priamo úmerne spojená cena aj kvalita. Aby mohol byť konkrétny odev zrady haute couture, nepostačuje len jeho označenie značkou, resp. autorovým menom ( právne chránenou ako ochrannou známkou )2. Požiadavky kladené Syndikánou komorou sú veľmi náročné na dodržanie. Preto ich splnenie je zárukou vzniku hodnotného diela, ktoré je na záver krajčírskou úniou schválené. Z toho titulu nemožno pochybovať o vzniku umeleckého diela ako takého. Vzhľadom na uvedené je dôvodné uvažovať v intenciách, že odevy z radu haute couture budú požívať obdobnú právnu ochranu ako umelecké diela.

Napriek zaznamenanej stúpajúcej popularite módnych návrhárov a ich tvorby na území Slovenskej republiky nemôžme pre tento moment prehlásiť, že by niektorí z nich mohli byť adeptmi na prijatie Syndikálnou komorou.

S určitosťou je však možné uviesť, že autorskoprávna ochrana je zaručená každému dielu z oblasti umenia, ktoré je jedinečným výsledkom tvorivej duševnej činnosti autora vnímateľnej zmyslami. Aj keď Autorský zákon explicitne nepoužíva pojem módne dielo,  vychádzajúc z § 3 ods. 2 zákona č. 185/2015 Z. z. Autorský zákon, zákonodarca ho zahrnul pod „iný druh umeleckého diela“ za súčasného splnenia podmienky uvedenej § 3 ods. 1 toto istého zákona uvedenej na začiatku tohto odseku. Autorskoprávna ochrana diela vzniká okamihom, keď je dielo objektívne vyjadrené v podobe vnímateľnej zmyslami3. To znamená, že aj časť diela je autorskoprávne chránená.

Zaujímavosť odlišujúca odevy haute couture od iných odevov je tá, že kým u „bežných návrhov“ je možné vyhotovovať aj rozmnoženiny diela, pri haute couture je vyrobený iba jeden kus. Tým sa návrhár haute couture dostáva do značných medzí v porovnaní s bežnými návrhármi. To však na vznik autorskoprávnej ochrany nemá žiaden vplyv, pokiaľ je zachovaná jedinečnosť a výsledok je vnímateľný zmyslami. Pod zmyslami rozumieme v tomto prípade predovšetkým zrak. Zjednodušene povedané, autorskoprávna ochrana prislúcha každému dielu, ktoré spĺňa podmienky podľa Autorského zákona. Pojednávajúc o problematike haute couture nemá opodstatnenie vyjadrovať sa v tomto článku k rozmnoženinám pôvodného diela, keďže ich vyhotovenie by odporovalo celej myšlienke vysokej módy.

Vyhotovenie rozmnoženín pôvodného diela prichádza do úvahy len v prípade vytvárania kolekcií Prêt-à-porter. Tu sa žiada uviesť, že autorskoprávna ochrana vniká samostatne aj u každej ďalšej rozmnoženiny, avšak vznik tejto ochrany treba vnímať ako dôsledok využitia autorovho majetkového práva na vyhotovenie rozmnoženiny.

Týmto sa možno preklenúť k obsahu autorského práva. Podľa platnej slovenskej právnej úpravy autorské právo zahŕňa výhradné osobnostné a výhradné majetkové práva4. Príkladmo je možné uviesť ako výhradné osobnostné právo právo autora byť označený ako autor a rozhodnúť o spôsobe takéhoto označenia najmä menom alebo pseudonymom, a to pri každom použití svojho diela za súčasného splnenia podmienky, že je daný spôsob označenia možný a obvyklý. Úplný výpočet osobnostných práv je uvedený v § 18 Autorského zákona. Návrhár, a teda autor v jednej osobe, sa nemôže týchto práv vzdať, sú neprevoditeľné a smrťou autora zanikajú. Táto právna úprava je obdobná v mnohých krajinách, nie len na území Slovenskej republiky. Skutočnosť, že spotrebiteľ si môže kúpiť svoj vysnívaný módny kúsok napríklad značky Chanel, aj keď slávna návrhárka už nežije, nevyvracia fakt, že jej osobnostné práva k návrhom zanikli jej smrťou. Tu sa však zachádzado inej dimenzie právneho uvažovania, keďže právne vzťahy je možné zachovať prostredníctvom rôznych inštitútov a právnych úkonov aj iných právnych odvetví ako len občianskeho práva.

Ako príklady výhradných majetkových práv, okrem už spomenutého práva na vyhotovenie rozmnoženiny originálu diela, možno spomenúť uvedenie diela na verejnosti, verejné rozširovanie originálu diela alebo rozmnoženiny diela prevodom vlastníckeho práva a pod. Na príklade, ktorý  jeuvedený pri osobnostných právach s návrhárskou legendou Coco Chanel možno demonštrovať aj majetkové práva. Majetkové práva sú, na rozdiel od osobnostných práv, predmetom dedičstva. Preto právny nástupca spoločnosti Chanel disponuje s jej majetkovými právami dodnes. Zákon však neopomenul ani na časové obmedzenie a pri analogickom výklade autorského zákona môžeme tvrdiť, že trvajú po dobu 70 rokov po smrti návrhára. Cieľom článku však bolo upriamiť pozornosť predovšetkým na haute couture, preto úplný výklad autorského práva by nebol pre tento moment účelný. Verím, že pre návrhárskych čitateľov bol tento článok poučný a súčasne pre právnikov inšpiratívny.

 

Autor: Mgr. Valéria Lásková

Fashion law

Právo módního průmyslu se vyčlenilo do samostatného právního odvětví v reakci na specifika, která módní průmysl přináší. Obdobně jako všechna ostatní právní odvětví zaměřená na konkrétní průmysl, je i toto odvětvím průřezovým. V některých jednotlivých oblastech práva jsou tak řešeny otázky pro právo módního průmyslu specifičtější než v jiných. Jedná se primárně o právo duševního vlastnictví, ale také například právo na ochranu spotřebitele, které velmi detailně upravuje pravidla pro označování textilních výrobků a obuvi. V praxi se ovšem velmi často setkáte s tím, že návrháři tuto úpravu, jež je obsažena v evropské legislativě, neznají a obsah štítků od sebe vzájemně kopírují. Neméně zajímavou oblastí je i pracovní právo, kde hraje velkou roli atraktivita celého módního průmyslu. Ta vede k oblibě a rozšířenosti neplacených stáží, které byly v loňském roce předmětem velkého množství soudních sporů. O tyto stáže je obrovský zájem, problém je však v tom, že svou náplní pojem stáž vůbec nenaplňují a často suplují pracovní poměr. Velmi podstatné jsou z globálního hlediska otázky základních lidských práv v souvislosti s pracovními podmínkami v některých asijských továrnách a otázky vlivu na životní prostředí v souvislosti s ethical a sustainable fashion. V oblasti životního prostředí se lze také sekat s podmínkami ochrany ohrožených živočišných druhů, jelikož použití některých vzácných materiálů ze strany návrháře by mohlo vést k tomu, že by vytvořený model nebylo možno vyvést či prodat.
 

Stěžejní role práva duševního vlastnictví a ochranných známek

Módní průmysl je průmyslem vizuálním, je postavený na návrzích, veliké proměnlivosti a různorodosti. Stěžejním odvětvím, které se zde uplatní, je proto právo duševního vlastnictví. V praxi se nejčastěji setkávám s dotazy typu: „Jak mám ochránit svůj návrh?“ Ne vždy jeodpověď snadná a jednoznačná. Rozsah ochrany se liší návrh od návrhu a jurisdikce od jurisdikce. Návrháři v dnešní době chtějí působit globálně, ale ve výsledku jim nelze zaručit ani ochranu prostřednictvím autorského práva. Kupříkladu v USA nepožívají oděvní návrhy víceméně žádné ochrany. V Evropě je velmi dobře použitelný a funkční nezapsaný vzor Společenství, který vhodně reaguje na proměnlivost a sezónnost módy. 

Další, až notorickou otázkou, je problematika ochranných známek. V rámci rešerší a posuzování přihlašovaného označení je při konzultaci s návrhářem ohledně vznikající značky nezbytné upozorňovat rovněž na potřebu prezentace prostřednictvím sociálních sítí, které jsou v dnešní době pro návrháře stěžejním komunikačním prostředkem se zákazníky. Jsou případy, kdy požadovaná ochranná známka, do které byly investovány finanční prostředky, nebyla již k dispozici pro vytvoření požadovaného účtu. V této souvislosti můžeme použít konkrétní příklad z praxe týkající se módního domu Chanel, který pro svůj Instagram účet neužívá @Chanel, neboť patří slečně jménem Chanel Bonin, a je tedy nucen k prezentaci pod @chanelofficial. Přezkumné řízení Instagramu iniciované módním domem Chanel proti Chanel Bonin pro neoprávněné užití ochranné známky pochybení neshledalo a nebylo pro Chanel kromě odstranění dvou zavádějících fotografií zrovna úspěšné.

Na samém počátku je s návrháři vhodné rovněž projednat, a to zejména v případech kombinovaných a obrazových ochranných známek, jakým způsobem chtějí svou značku na oděvy umisťovat. Jedná se o věc, kterou si oni sami předem často neuvědomují, ale oděvy svou značkou až na výjimky vždy označují nebo ji zapracovávají do svých návrhů. Ochrannou známku graficky zpracovanou jako graffiti nemusí být možné zpracovat běžnými metodami do tkaného štítku apod.

Další častou otázkou bývají registrace popisných názvů, rozšířené jsou pokusy zapsat si anglický překlad čehokoliv. Jako příklad lze uvést značný počet zamítnutých přihlášek ochranných známek se slovním prvkem „fashion week“ pro pořádání týdne módy. 

Samostatnou kapitolou jsou padělky a zde pak pro zajímavost padělky ve formě parodie. Mnoho tvůrců nevnímá parodie jako padělek, tj. jako v uvedených případech zásah do práv k ochranné známce. Řada jurisdikcí sice nabízí různé doktríny fair use, ale v momentě, kdy návrhář dá výrobek na trh, těžko naplní podmínku toho, že se nejedná o výdělečnou činnost, a tedy všechny podmínky pro fair use nenaplní. Existuje řada případů, které skončily mimosoudní dohodou (Chanel v. What About Yves, Cartier v. Fahad Al Hunaif - KTHANKSBYE) nebo rozhodnutím soudu (Puma v. Pudel).
 

Známé kauzy módního průmyslu

Některé otázky související s módou jsou komplikovanější a zároveň pro další směřování průmyslu zásadní. První je bezesporu výhradnost užití barvy. V případě Christian Louboutin v. Yves Saint Laurent (Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent Am., Inc., 778 F. Supp. 2d 445, 451, 457 (S.D.N.Y. 2011) bylo ze strany proslulého tvůrce střevíčků s červenou podrážkou a vlastníka ochranné známky uvedené níže napadeno užití červené podrážky na celo-červených lodičkách YSL. Soud prvního stupně k tomuto řekl, že barva nemůže plnit funkci ochranné známky v módním průmyslu. Toto stanovisko bylo v odvolacím řízení zrušeno (Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America Holding, Inc., 696 F.3d 206 (2d Cir. 2012). Případ i přes značnou proslulost Christiana Louboutina dopadl velkým kompromisem a v podstatě vítězstvím pro obě strany. Na straně YSL nebylo shledáno porušení ochranné známky a ochranná známka Christiana Louboutina nebyla vymazána. Došlo však k jejímu omezení na případy, kdy je barva svršku obuvi v kontrastu s příznačnou červenou barvou podrážky. Tento případ byť v USA ukončený je stále živý v několika dalších jurisdikcích, kde je zpochybňován zápis této ochranné známky.

 Ochranná známka č.3361597 (USPTO)

Ochranná známka č.3361597 (USPTO)

Nezbytným příkladem jsou spory společnosti Adidas, která velmi často žaluje zásah do práv k ochranné známce skládající se ze tří pruhů a zkoumá výkladové možnosti zaměnitelnosti užití dvou či čtyř pruhů. Aktuálně se společnosti Adidas podařilo zabránit zápisu ochranné známky, která spočívala ve dvou pruzích (vyobrazené níže, T-145/14, adidas AG v. OHIM, Shoe Branding Europe BVBA). Adidas je velmi známou značkou a ikonickou součástí streetstyle, proto také častou inspirací pro návrháře, nebo předmětem parodií uměleckého charakteru či společenské kritiky.

 Přihláška ochranné známky č. 8398141 (EUIPO)

Přihláška ochranné známky č. 8398141 (EUIPO)

Dalším velmi významným, zároveň poněkud překvapivým rozhodnutím byl případ loňského výmazu dvou ochranných známek módního domu Louis Vuitton vyobrazených níže. Podle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (T‑359/12 a T‑360/12, Louis Vuitton Malletier v. OHIM, Nanu-Nana Handelsgesellschaft mbH für Geschenkartikel & Co. KG) se jednalo o běžný šachovnicový vzor, konkrétně: „takový šachovnicový vzor, který je základním a běžným vyobrazením složeným z velmi jednoduchých prvků, přičemž je všeobecně známo, že toto vyobrazení je běžně používáno pro dekorativní účely… Zpochybněná ochranná známka vzhledem k tomu, že neobsahuje prvky, které by ji mohly individualizovat v porovnání s jinými ztvárněními šachovnicového vzoru, není způsobilá plnit svou základní funkci identifikace či původu ochranné známky… Řetězová a rastrová struktura zpochybněné ochranné známky nepředstavuje podstatnou vlastnost uvedené ochranné známky a nepřiznává jí rozlišovací způsobilost.“

 Ochranné známky č. 6587851 a č. 370445 (EUIPO)

Ochranné známky č. 6587851 a č. 370445 (EUIPO)

Zmiňovanou přínosnost a vhodnost nezapsaného vzoru Společenství demonstruje jeho užití ve věci Karen Millen Fashions v. Dunnes Stores (C‑345/13, Karen Millen Fashions Ltd v. Dunnes Stores, Dunnes Stores (Limerick) Ltd). Nedlouho po uvedení kolekce společnosti Karen Millen se objevily totožné výrobky Dunnes Stores (viz. vyobrazení níže). V tomto případě je podobnost podle mého názoru zjevná a nezapsaný vzor Společenství tak pomohl společnosti Karen Millen ochránit své návrhy.

 Obrazové přílohy ve věci Karen Millen Fashions v. Dunnes Stores

Obrazové přílohy ve věci Karen Millen Fashions v. Dunnes Stores


Registrace domén

Registrace domén parazitujících na jménech návrhářů je fenoménem dnešní doby. Na jméně návrhářů se snaží parazitovat celá řada subjektů a pro svou vlastní obchodní činnost spočívající obvykle v prodeji padělků registrují domény od jména návrháře či oficiálního webu nějakým způsobem odvozené, např. isabel-marantsale.com, guccishoponline.org, jimmychoous.com (Příklady z rozhodovací praxe Arbitrážního centra Mezinárodní organizace duševního vlastnictví (WIPO AMC). Přestože takto registrované domény jsou na základě řízení a rozhodnutí příslušného rozhodčího centra často návrháři převedeny, samotná iniciace řízení tvoří velkou finanční zátěž. Je poté jen na návrháři, zda si tyto domény ponechá nebo je uvolní. Tato problematika získala další pozornost s uvedením domén typu .cheap a .sucks, jejichž existence ohrožuje nejen módní domy, ale všechny velké značky, které se obávají hanobení svých jmen a nepřímo je tak nutí přistoupit k jejich registraci.

 

Autor: Mgr. Zuzana Šimonovská, LL.M., advokátka, ředitelka UPMP
Zdroj: 
http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/fashion-law

Na co si dát pozor při sjednávání smluv se spolupracovníky

I když za světoznámými módními značkami stojí většinou význačné individuality, žádná velká věc nevznikla bez týmu schopných spolupracovníků. Pro návrháře je proto zcela nezbytné najít kvalitní spolupracovníky pro realizaci svých nápadů. Smluvní vztahy spolupracovníků s návrháři mají své zvláštnosti vyplývající především ze specifické povahy jejich práce a celého módního byznysu. Důležitá je jak volba vhodného smluvního vztahu, tak i odpovídající úprava vzájemných práv a povinností. Cílem tohoto příspěvku je poskytnout základní doporučení k volbě odpovídajícího smluvního vztahu a také stručnou informaci o základních omezujících ujednáních sloužících k ochraně know-how návrháře. 

VOLBA SMLUVNÍHO VZTAHU

První otázku, kterou musí návrhář při angažování spolupracovníků vyřešit je, jakou formu smluvního vztahu pro spolupráci zvolí. Na výběr má ze dvou možností- těmi jsou (i) občanskoprávní vztah a (ii) pracovněprávní vztah. 

Občanskoprávní vztah

Rozhodne-li se návrhář pro některou ze smluv v režimu občanského práva Tj. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), nebude situace spolupracovníka zdaleka tak příznivá jako při založení pracovněprávního vztahu. Pokud si to strany výslovně nesjednají, nebude spolupracovník chráněn před brzkým ukončením smluvního vztahu s návrhářem, nebude mít nárok na dovolenou, nemocenskou či další pracovní podmínky stanovené zákoníkem práce Tj. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“) pro pracovněprávní vztahy. 

Naopak z pohledu návrháře přináší občanskoprávní vztah především výhody. Předně je takový vztah mnohem jednodušší ukončit než by tomu bylo v případě pracovněprávního vztahu a pro návrháře je i podstatně levnější. Návrháře bude spolupracovník „stát“ pouze sjednanou odměnu v hrubém (u spolupracovníka/zaměstnance se tato částka navyšuje o 34 % odpovídajících zákonným odvodům). Občanskoprávní vztah dále dovoluje návrháři sjednat se spolupracovníkem různé sankce pro případ porušení povinností spolupracovníka, které jsou v pracovněprávních vztazích výslovně zakázány.

Výhody občanskoprávních vztahů ovšem nemůže návrhář čerpat za každé situace. Právní úprava výslovně zakazuje uzavřít občanskoprávní vztah v případě tzv. závislé práce. Závislou prací je práce, která je vykonávána (i) ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, (ii) jménem zaměstnavatele, (iii) podle pokynů zaměstnavatele a (iv) osobně zaměstnancem (ust. § 2 odst. 1 zákoníku práce). Pro identifikaci závislé práce používají kontrolní orgány (kromě výše uvedených znaků) dále tzv. podpůrná kritéria, kterým je např. to, že spolupracovník používá nástroje návrháře, pracuje výlučně pro něj a v jeho prostorech, návrhář rozvrhuje pracovní dobu spolupracovníka, apod.. Pokud bude tedy spolupracovník pracovat výlučně pro návrháře, plnit úkoly osobně jménem návrháře a podle jeho pokynů, pak budou naplněny všechny znaky závislé práce a na takový vztah nebude možné uzavřít smlouvu v režimu občanského zákoníku. Stane-li se tak, hrozí návrháři pokuta až ve výši 5.000.000 Kč (Návrháři, právnické osobě, lze uložit pokutu až 10.000.000 Kč, minimálně však 50.000 Kč) za každé porušení (tj. za každého spolupracovníka dle ust. § 139 odst. 3 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění (dále jen „zákon o zaměstnanosti“)). Bez újmy nezůstane ani samotný spolupracovník, kterému hrozí pokuta až 100.000 Kč (ust. § 139 odst. 3 písm. c) zákona o zaměstnanosti).

Pracovněprávní vztah

Pracovněprávní vztah je z pohledu spolupracovníků mnohem výhodnější než občanskoprávní vztah, jelikož se díky němu dostávají pod ochranu pracovního práva, jehož stěžejní úprava je obsažena v zákoníku práce. Předně je chráněno trvání smluvního vztahu mezi návrhářem a jeho zaměstnancem, kdy návrhář může skončit tento vztah pouze z úzce stanovených zákonných důvodů. Nad rámec uvedeného má zaměstnanec celou řadu práv stanovených zákoníkem práce (tj. např. právo na dovolenou, nemocenskou, odstupné při skončení pracovního poměru).  V neposlední radě předepisuje zákoník práce i minimální standard pracovních podmínek, které musí návrhář pro zaměstnance zabezpečit (tj. např. povinné přestávky v práci, odpočinek v týdnu). 

Na druhé straně z pohledu návrháře přináší pracovněprávní vztah řadu omezení a povinností, které v občanskoprávních vztazích zcela absentují. Návrhář musí zaměstnanci poskytnout veškeré výše naznačené (a mnohé další) výhody a plnění. Kromě toho není pracovněprávní vztah pro návrháře levná záležitost. Při stanovení mzdy spolupracovníka musí návrhář dodržet zákonné limity minimální a zaručené mzdy a také zaplatit nemalé zákonné odvody z vyplacené mzdy (tj. 34 % hrubé mzdy). V konečném důsledku „stojí“ zaměstnanec návrháře 134 % hrubé mzdy.

V případě volby pracovněprávního vztahu může návrhář se spolupracovníkem uzavřít pracovní smlouvu nebo některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tj. dohodu o pracovní činnosti (dále jen „DPČ“) nebo dohodu o provedení práce (dále jen „DPP“). 

Pracovní smlouva

Pracovní smlouva představuje z pohledu spolupracovníka nejvýhodnější variantu, která mu umožňuje čerpat veškeré výše naznačené výhody stanovené zákoníkem práce. 

Naopak pro návrháře je tato varianta nejvíce omezující, jelikož na něj dopadají všechny povinnosti zaměstnavatele dle zákoníku práce. Na druhou stranu pracovní smlouva na rozdíl od dohod nelimituje délku spolupráce stran a umožňuje využít práci spolupracovníka až v rozsahu 40 hodin týdně. S tím souvisí i trvalý a ve většině případů také výlučný charakter vztahu založeného pracovní smlouvou, díky kterému může návrhář těžit z toho, co zaměstnance naučil bez rizika brzkého ukončení spolupráce ze strany zaměstnance.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

U dohod je pozice zaměstnanců horší než u pracovní smlouvy. Není-li totiž stranami výslovně sjednáno jinak, neplatí u dohod úprava zákoníku práce, pokud jde o nárok na odstupné, dovolenou, nemocenskou či ochranu při skončení pracovního poměru, atd.

Dohody naopak znamenají výhodnější pozici pro návrháře, jelikož nemusí zaměstnancům poskytovat veškerá plnění charakteristická pro vztahy založené pracovní smlouvou a může s nimi i jednodušeji ukončit spolupráci (není-li stranami sjednáno jinak, lze dohodu zrušit bez uvedení důvodu s 15 denní výpovědní dobou). Výhodnější je také režim plateb povinných zákonných odvodů. Uzavřou-li strany DPP a měsíční příjem zaměstnance nepřesáhne 10.000 Kč, povinnost platit odvody vůbec nevzniká.

Zásadní nevýhodou z pohledu návrháře je ovšem omezený rozsah práce na základě dohod. Pracuje-li zaměstnanec pro návrháře na DPČ, nesmí jeho pracovní doba překročit 20 hodin týdně (uvedený limit se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda uzavřena; maximálně však za období 52 týdnů). U DPP nesmí rozsah práce zaměstnance překročit 300 hodin v kalendářním roce. 

Omezující ujednání na ochranu know-how

Mezi základní smluvní ujednání k ochraně know-how návrháře patří (i) závazek spolupracovníka k mlčenlivosti a (ii) zákaz konkurence spolupracovníka. Podmínky těchto ujednání se liší dle charakteru smluvního vztahu mezi návrhářem a spolupracovníkem.

Mlčenlivost

Závazek mlčenlivosti v pracovněprávním vztahu

Závazek mlčenlivosti může být sjednán v pracovní smlouvě, DPČ, resp. DPPnebo samostatné dohodě o mlčenlivosti uzavřené mezi návrhářem a zaměstnancem (taková dohoda bývá v praxi označována jako NDA). Jelikož zákoník práce ani jiné pracovněprávní předpisy závazek mlčenlivosti nijak neupravují, je jeho obsah zcela na vůli stran. Nejde však o absolutní libovůli, jelikož základní pravidla pracovněprávních vztahů dopadají také na toto ujednání. Z uvedeného důvodu např. nelze sjednat za porušení závazku mlčenlivosti zaměstnance smluvní pokutu (smluvní pokutu lze v pracovněprávních vztazích sjednat pouze za porušení tzv. konkurenční doložky (viz dále); sjednání smluvní pokuty v jiných případech by bylo nicotné).

Závazek mlčenlivosti v občanskoprávním vztahu

V případě spolupracovníka angažovaného na základě občanskoprávní smlouvy je vůle stran při sjednávání závazku mlčenlivosti v podstatě neomezená. I v tomto případě by však strany měly respektovat základní pravidla slušnosti (v právní praxi označována jako tzv. dobré mravy). 

Zákaz konkurence

Zákaz konkurence v pracovněprávním vztahu

V pracovněprávních vztazích platí obecný zákaz výkonu výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele. Tento zákaz lze prolomit pouze předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele (blíže viz ust. § 304 zákoníku práce). Uvedený zákaz vyplývá přímo ze zákona, tj. není potřebné jeho sjednání ve smlouvě mezi návrhářem a zaměstnancem.

V případě zaměstnanců pracujících na základě pracovní smlouvy lze dále sjednat zákaz konkurence dopadající na dobu po skončení spolupráce s návrhářem, a to až na dobu 12 měsíců po skončení pracovního poměru (tzv. konkurenční doložka). Za každý měsíc dodržování konkurenční doložky musí návrhář platit zaměstnanci kompenzaci ve výši alespoň 50 % průměrného výdělku zaměstnance. 

Zákaz konkurence v občanskoprávním vztahu

Pokud jde o spolupracovníka pracujícího na základě občanskoprávního vztahu, je obsah zákazu konkurence na vůli stran. Občanský zákoník stanoví pouze základní „mantinely“ tohoto zákazu, tj. zákaz nelze sjednat na dobu přesahující 5 let a omezení spolupracovníka musí být přiměřené (blíže viz ust. § 2975 občanského zákoníku). V zákazu je potřeba vymezit okruh osob, činností a území, na které má dopadat.  I když to zákon výslovně nestanoví, je s ohledem na zákonný požadavek přiměřenosti zákazu konkurence doporučováno také sjednání finanční kompenzace za dodržování tohoto zákazu ze strany spolupracovníka (zejména má-li zákaz platit po skončení spolupráce stran).

Závěr

Z pohledu návrháře je flexibilnější a finančně výhodnější sjednávat se spolupracovníky občanskoprávní vztahy. V takovém případě je jednoduší ukončení spolupráce a lze i důsledněji vynucovat plnění smluvních povinností spolupracovníků. 

Z pracovněprávních vztahů jsou pro návrháře flexibilnější vztahy založené dohodami (tj. DPP a DPČ). U těchto vztahů je potřeba mít na zřeteli zákonné limity omezující výkon práce na jejich základě.

Volba pracovní smlouvy je z pohledu návrháře finančně a administrativně nejméně výhodná. Avšak zpravidla dlouhodobější povaha takového vztahu umožňuje návrháři zúročit vše, co do spolupracovníka investoval.

S ohledem na specifickou povahu práce v módním byznysu lze doporučit pečlivé ošetření povinností spolupracovníků sloužící zejména k ochraně know-how návrháře (tj. sjednat alespoň závazek mlčenlivosti a zákaz konkurence).

 

Autor: Mgr. Lenka Droscová, advokátka, advokátní kancelář ŘANDA HAVEL LEGAL