Financování, investoři a obchodní plán

Mgr. Filip Čabart, partner, Havel & Partners

Pokud chceme výsledky naší tvůrčí práce nejen tvořit, ale také na pravidelné bázi zpeněžovat a propojit tak svůj brand se seriózním podnikáním, neobejdeme se bez pečlivého plánování, alespoň základního počítání a v neposlední řadě i nějakých těch financí.

KDE ZAČÍT?

NA CO PŘI PLÁNOVÁNÍ NEZAPOMENOUT?

KDY A JAK ZAČÍT POČÍTAT S FINANČNÍ INVESTICÍ?

Z JAKÝCH ZDROJŮ MŮŽEME FINANCE ČERPAT?

CO SI ZAPAMATOVAT?

Kde začít?

Vše začíná obchodním plánem. Nemusí zde nutně jít o nijak složité cvičení. V zásadě bychom si měli pouze umět odpovědět na několik základních otázek o tom, kam by naše značka měla směřovat v určitém časovém období – nejčastěji v kalendářním roce. Ještě než se do podnikání pustíme měli bychom mít jasnou představu alespoň o následujícím:

• Co chceme tvořit a pro koho? (kolekce, jednorázové zakázky, produktové řady...);

• Co potřebujeme k tomu abychom to mohli tvořit (vlastní čas, materiál, lidskou sílu...) a prodat? (prostory, promo, prodavače...);

• Kolik bychom na na tom rádi vydělali? (tedy výše marže);

Pokud máme alespoň v hrubých rysech jasno v přechozích bodech, přichází otázka nejtěžší: Jsme schopni naši tvorbu za těchto podmínek vyrobit a prodat? Přemýšlení nad tím nás často zavede k přehodnocení našich prvních odpovědí na základní otázky, ke zkoumání a srovnávání konkurenčních produktů nebo prodejních modelů a téměř vždy k dalšímu a dalšímu počítání, na jehož konci by měl být závěr: Ano, takto to může fungovat!

Na co při plánování nezapomenout?

V plánování buďme vždy konzervativní až pesimističtí – vždy se nám bude lépe řešit přebytek než dluh. Rovněž není na škodu, zejména pokud jsme rozhodnuti začínat s větší investicí, angažovat profesionálního obchodního poradce, který nám naše prvotní kalkulace prověří, rozvine a dovede do detailu, nebo alespoň konzultovat s někým, kdo si podobným startem již prošel.

Kdy a jak začít počítat s finanční investicí?

Ať je náš obchodní plán jakýkoliv dříve či později bude vyžadovat finanční investici. Plán založený na jednorázových zakázkách tvořených vlastní silou bude zajisté vyžadovat menší investici než otevření showroomu a jeho naplnění rozsáhlou kolekcí, nicméně bude také generovat prostředky podstatně pomaleji.

Čím větší zvažujeme investici, tím spíše se budeme muset ohlížet po externích zdrojích financí. Tyto nastupují tam, kde dochází naše vlastní finanční prostředky, které v určité výši musíme vynaložit vždy. Situace, kdy z vlastních peněz neinvestujeme nic a vše je hrazeno z cizích prostředků je velmi neobvyklá a takový požadavek zpravidla nepůsobí na investory zcela důvěryhodně. 

Náš obchodní plán by nám měl odpovědět i na otázku, kolik peněz budeme potřebovat, kolik z toho máme, zda budeme externí finance schopni rozumným způsobem splácet a zda se nám tato investice vyplatí. Do větších investic není dobré vstupovat pokud za sebou nemáme alespoň nějakou obchodní historii – i kdybychom podnikali v malém pouze rok, budeme mít na jeho konci relativně dobrý přehled o tom jak nám podnikání funguje a jak vychází náš obchodní plán, což jsou pro přípravu plánu na další rok zcela neocenitelné zkušenosti.

Z jakých zdrojů můžeme finance čerpat?

V okamžiku, kdy víme kolik finančních prostředků potřebujeme, můžeme začít zjišťovat z jakých zdrojů je můžeme získat. Základní možnosti jsou následující:

• Bankovní úvěr

• Soukromý investor nebo investoři

• Obchodní spolupráce

• Další finanční produkty

Bankovní úvěr je relativně snadná cesta k potřebným financím za velmi jasně daných ale velmi tvrdě dodržovaných pravidel. V menších objemech (statisících až milionech korun) jsou bankovní úvěry dostupné bez větších formalit a složitějších procesů, ovšem za vyšší úrok (cca od 4-8%). V objemech větších (řekněme v řádech desítek milionů korun) vyžaduje i bankovní financování složitější přípravu, ale je podstatně flexibilnější a z pravidla také o něco levnější. Obecně bychom se bankovních úvěrů neměli bát, ale vždy si musíme být předem jistí, že jej dokážeme řádně a včas splácet.

Druhým způsobem jak získat potřebné finanční prostředky, je angažovat soukromého investora nebo investory. Ti nám mohou poskytnout finanční prostředky – obdobně jako banka – formou úvěru, který zpravidla bývá méně rigidní, než jeho bankovní protějšek, avšak v konečném důsledku nemusí být nutně výhodnější. Soukromý investor nám například půjčí s možností splatit jednorázově po delším období (až bude prodána kolekce), ale bude očekávat vyšší návratnost, často ve formě podílu na zisku namísto běžného úroku. Což nás přivádí k druhé formě participace investora a to ve formě aktivní účastni na našem podnikání. Investor nám tedy poskytne finance výměnou za podíl v naší společnosti (případně akcie). Jelikož se bude jednat o začínající business, není stanovení reálné hodnoty a odpovídající výše podílu, kterou chceme investorovi nabídnout právě jednoduché. Měli bychom vycházet z obchodního plánu a dlouhodobého (nejméně 5-7 let) předpokládaného rozvoje, neboť investor s námi zůstane po velmi dlouhou dobu a s návratností své investice bude počítat právě v tomto horizontu. Zásadou by mělo být, že nám vždy musí zůstat rozhodující podíl a slovo.

Různé formy obchodní spolupráce nepředstavují sice přímé financování, ale při vhodném nastavení mohou přinést velmi podobný efekt. Závazek nákupčího odkoupit celoupřipravovanou kolekci (nebo její podstatnou část), poskytnutí zálohy na nákup materiálu, či angažmá ve spojené reklamní kampani jsou vše příklady takového quasi-financování. Vhodně nastavená obchodní spolupráce může být významným hybatelem našich financí a to i bez faktického poskytování peněz. Pokud se nám například u dodavatele materiálu podaří dohodnout odloženou splatnost jeho fakturace na dobu dostatečně dlouhou, kdy stačíme hotové výrobky prodat zákazníkům, či alespoň vybrat určitou zálohu, docílíme stejného efektu, jako kdybychom si na nákup materiálu půjčovali.

Co si zapamatovat?

Žádné obchodní rozhodnutí bychom neměli činit unáhleně nebo bez předchozí důkladné přípravy, což o otázkách financování platí rovnou trojnásob. Špatné výpočty a nepodložené odhady na kterých založíme finanční model, nevhodně zvolená forma spolupráce nebo účasti investora mohou mít na naše podnikání dalekosáhlé důsledky které se budou jen velmi těžko napravovat, ale kterých bylo v zásadě možno se od počátku velmi lehce vyvarovat.

Blokační registrace ochranných známek v Číně

Mgr. Zuzana Šimonovská, LL.M., partnerka, SIMONOVSKA IP

Hlavní zprávy patří aktuálním vítězstvím světových značek v boji proti čínským subjektům zasahujícím do jejich práv z duševního vlastnictví. Nechvalně známé praktiky spočívající v blokačních registracích ať již doménových jmen, ochranných známek nebo designu však na ústupu stále nejsou.

Dalo by se říci, že pod tlakem těchto vítězství čínské subjekty naopak rozšiřují své pole působnosti a do jejich hledáčku se tak kromě světoznámých značek, které své boje před čínskými soudy vedou již více než deset let, dostávají značky v počáteční fázi svého podnikání. V dnešní době technologického rozvoje a internetu je velmi snadné vytipovat slibné start-up projekty prezentující prototypy na mezinárodních výstavách nebo soutěžích, uveřejňující kampaně na crowdfundingových platformách jako Kickstarter nebo Indiegogo ve snaze získat financování, či prodávající své první výrobky prostřednictvím elektronických tržišť typu Fler.

Blokační registrace se týkají známých a potenciálně známých značek, na jejichž úspěchu se dá v budoucnu profitovat. Ze strany místních subjektů probíhají dříve, než se jejich právoplatný vlastník rozhodne vstoupit na trh, případně na dané území přesunout výrobu. Tyto registrace ochranných známek jsou v Číně možné především díky first-to-file systému, který neuznává užívání nezapsaných označení. Značky, které si vybudovaly své jméno nebo se prezentují jedním z výše uvedených způsobů bez včasné registrace ochranné známky v Číně, mohou při vstupu na čínský trh zjistit, že práva k jejich označení náleží již někomu jinému. Vedle případů, kdy čínský subjekt takovou ochrannou známku neužívá a do svého portfolia sbírá větší počet známých jmen, nejsou neobvyklé případy, kdy se naopak ochrannou známkou označuje padělaný produkt za podpory původní kampaně či kopií originální produktové dokumentace. Právoplatný vlastník se tak může dostat do situace, kdy poruší „svou“ vlastní známku, nebo jeho výrobky uvíznou na hranicích.

Další formu blokačních registrací umožňuje charakter standardní čínštiny a příbuzných dialektů. Prostřednictvím překladu, resp. přepisu značek do čínských znaků stále probíhá primární komunikace s čínským zákazníkem, kterou zavedené označení v latince doplňuje. Své zkušenosti s tímto druhem registrací má nejedna známá značka, vzpomeňme loňskou smutnou porážku New Balance, které odvolací soud uložil zaplacení 1,02 mil. dolarů (sníženo z původních 15,8 mil. dolarů) za neoprávněné užití ochranné známky „Xin Bai Lun“ čínské verze „New Balance“. Vítězství čínskému subjektu zajistila nejen práva ze starších ochranných známek „Xin Bai Lun“, ale také přístup samotné společnosti New Balance, která označení „Xin Bai Lun“ užívala vedle tradiční ochranné známky „New Balance“ bez řádného zápisu pro své výrobky. New Balance přišla o možnost užívat „svou“ ochrannou známku v čínských znacích a následně v rámci marketingové kampaně vyzvala k vytvoření nového překladu, resp. přepisu „New Balance“ pro čínský trh.[1] Obdobný marketingový přístup je vhodné využít na samém počátku, jelikož významových překladů a přepisů se nabízí více. Je tak možné vybrat ten nejvhodnější pro zápis ochranné známky dříve, než tak učiní jiný subjekt nebo se pro značku či její výrobky vžije jiná verze.

Ochranné známky zapsané mimo území Číny mají na boj proti blokačním registracím minimální vliv,[2] obecně jsou považovány za nezapsaná označení, která jsou způsobilá zabránit blokační registraci pouze v případech všeobecně známých známek a vysoké místní známosti u veřejnosti. Známosti mimo Čínu se velká váha nepřikládá a argumentace nedostatkem dobré víry nemívá velkou úspěšnost. První náznaky změny přístupu k nedostatku dobré víry a jejímu výkladu jsou patrné v aktuálních rozhodnutích i oficiálních vyjádřeních čínských autorit na téma škodlivosti podání ve zlé víře a zákeřnosti, která deformuje známkový systém.[3]

Vzhledem k aktuálnímu vývoji v oblasti technologií a zaměření známkových pirátů tedy nelze problematiku blokačních registrací podceňovat ani u začínajících značek, které svá portfolia ochranných známek budují pozvolna v závislosti na možnostech svého rozpočtu. Preventivní podání přihlášky ochranné známky v Číně společně s jednou či více variantami jejího překladu či přepisu do standardní čínštiny se může zdát finančně nákladné, nicméně by mělo být součástí úvah o budoucí strategii a směřování obchodní činnosti klienta. Zejména pokud dalšími alternativami jsou nejistá výmazová či soudní řízení, nákladný re-branding, anebo přemrštěné požadavky čínských subjektů při odkupu „vlastní“ ochranné známky.  

[1] Viz např. http://fortune.com/new-balance-chinese-trademark/ nebo http://www.worldtrademarkreview.com/blog/detail.aspx?g=4d7dd640-d55c-4c8e-99c5-1effe0f0cf58.

[2] Jakkoli je o ně v praxi možné opřít např. nahlášení padělků na Alibaba nebo Taobao.

[3] Viz např. https://www.ft.com/content/3f580c34-4c70-11e7-a3f4-c742b9791d43. 

http://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/blokacni-registrace-ochrannych-znamek-v-cine

Ochrana osobních údajů se týká i módních návrhářů

Mgr. Markéta Kořínková, advokátka, Bříza & Trubač

Možná již víte, a pokud ne, tak byste vědět měli, že dne 25. 5. 2018 nabývá účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES („GDPR“), které nahradí zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Nařízení GDPR je přímo aplikovatelné ve všech zemích EU včetně ČR, aniž by jej bylo třeba schvalovat vnitrostátním legislativním procesem, a jeho účelem je harmonizovat právní předpisy o ochraně osobních údajů ve všech členských zemích EU a zajistit volný pohyb osobních údajů mezi členskými státy.

Osobní údaje jsou veškeré informace získané o fyzické osobě, kterou lze na základě těchto údajů identifikovat. Nikoho jistě nepřekvapí, že osobním údajem je jméno a příjmení, datum narození, adresa bydliště nebo číslo bankovního účtu. Osobním údajem je ale také emailová adresa nebo telefonní číslo, konfekční velikost, IP adresa.

V případě, že při své činnosti, která není jen výlučně osobní nebo domácí, získáváte informace o fyzických osobách, tyto informace shromažďujete, ukládáte nebo s nimi činíte další operace, a to ať už automatizovaně nebo je zařazujete do Vašich evidencí, zpracováváte osobní údaje.

Ke zpracování osobních údajů tak dochází typicky při vyplnění a zpracování objednávkového formuláře při nákupu zboží přes eshop, při zaznamenání kontaktních údajů a rozměrů, případně dalších údajů zákazníka při realizaci zakázkové tvorby, při vystavení faktury zákazníkovi nebo při rozesílání emailových kampaní. Ke zpracování osobních údajů dochází rovněž vždy, pokud máte zaměstnance. Pracovní smlouva obsahuje celou řadu osobních údajů včetně výše mzdy, data nástupu do práce nebo údaje o délce dovolené. Z důvodu plnění zákonných povinností se ale zaměstnavatel od svého zaměstnance dozví rovněž, zda má manžela či manželku, kolik má dětí, u které zdravotní pojišťovny je pojištěn a celou řadu dalších údajů.

Pokud jste došli k závěru, že přeci jenom osobní údaje zpracováváte, rozhodně byste neměli zkratku GDPRignorovat. Povinnosti vyplývající z nové právní úpravy se budou vztahovat i na Vás a jejich dodržování může u Vás kdykoliv Úřad na ochranu osobních údajů zkontrolovat. Za případná porušení pak hrozí pokuty až do výše 20 miliónů EUR nebo 4 % z celkového obratu.

Každý správce osobních údajů by si měl položit otázku (i) jaké údaje zpracovává, (ii) kde se tak děje, (iii) jakým způsobem je získává a zda je k tomu dán zákonný důvod, (iv) za jakým účelem osobní údaje získává, (v) jak dlouho je zpracovává a (vi) komu je zpřístupňuje.

Například v případě, že si zákazník objedná nové šaty přes eshop, je třeba za účelem splnění povinností prodávajícího z kupní smlouvy znát jeho emailovou adresu pro potvrzení objednávky, dále jméno, příjmení a adresu pro zaslání zboží. Osobní údaje jsou v tomto případě zpracovávány z důvodu plnění kupní smlouvy. Z důvodu splnění zákonných předpisů se zpracovávají fakturační údaje zákazníka za účelem vystavení faktury. Přitom pokud správce spolupracuje s externí účetní agenturou, zpřístupňuje osobní údaje svého zákazníka této účetní agentuře. Pokud má ovšem správce v úmyslu spotřebitelům zasílat emailové kampaně, je oprávněn emailové adresy užít za účelem marketingu pouze na základě souhlasu dotyčného.

GDPR správcům osobních údajů ukládá přijmout vhodná technická a organizační opatření, aby zajistili úroveň zabezpečení odpovídající riziku pro práva a svobody osob, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány. Správce by si tak měl provést analýzu rizik pro jednotlivé osobní údaje, které zpracovává, aby tak mohl v souladu s GDPR vyhodnotit, zda porušení zabezpečení některých osobních údajů by nemohlo představovat vyšší riziko pro fyzické osoby, a mohl tak pro tyto rizikovější osobní údaje přijmout odpovídající zabezpečení, na příklad osobní údaje pseudonymizovat, přijmout interní postupy na příklad formou bezpečnostní směrnice.

Další novinkou, kterou GDPR přináší, je povinnost některých správců vést tzv. záznamy o činnostech zpracování. Jedná se o písemné přehledy, ve kterých je správce osobních údajů povinen uvádět vedle svých kontaktních údajů rovněž účely zpracování, kategorie subjektu údajů a kategorie osobních údajů, subjekty, jimž jsou osobní údaje zpřístupňovány, informace o případném předávání osobních údajů do třetích zemí, plánované lhůty pro výmaz jednotlivých kategorií údajů a obecný popis technických a organizačních bezpečnostních opatření. Správci jsou povinni tyto záznamy předložit Úřadu na ochranu osobních údajů na jeho výzvu. Vzhledem k tomu, že záznamy o činnostech zracování je třeba vést vždy, pokud se zpracování osobních údajů neděje pouze příležitostně, lze uzavřít, že módní návrháři, kteří své modely pravidelně prodávají prostřednictvím eshopu, nebo šijí pro své zákazníky na zakázku, budou muset záznamy v souladu s GDPR vést.

GDPR dále správcům osobních údajů ukládá, aby fyzickým osobám vždy v okamžiku, kdy od nich osobní údaje získají, poskytli zákonem vyžadované informace, zejména informace o tom, kdo je správcem osobních údajů, za jakým účelem budou údaje zpracovány, na základě jakého právního důvodu, po jak dlouhou dobu, komu budou jejich údaje zpřístupňovány, zda budou předávány do třetích zemí a jaká jsou práva fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů a jak je mohou uplatnit.

Správci budou muset rovněž nově hlásit případy porušení zabezpečení osobních údajů Úřadu na ochranu osobních údajů, případně i osobám, jichž se porušení zabezpečení osobních údajů může dotýkat.

Za účelem úplné implementace GDPR je rovněž třeba zrevidovat smluvní dokumentaci a posoudit, zda na subjekt nedopadají i další povinnosti stanovené GDPR pro některé správce, kteří při své činnosti systematicky a rozsáhle monitorují fyzické osoby, případně zpracovávají tzv. citlivé osobní údaje (údaje vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení nebo členství v odborech, a zpracování genetických údajů, biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby a údajů o zdravotním stavu či o sexuálním životě nebo sexuální orientaci fyzické osoby). Mezi takové povinnosti může patřit jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů nebo provedení posouzení vlivu na ochranu osobních údajů. Pokud hovoříme o správci, který provozuje běžný eshop (aniž by v rozsáhlé míře sledoval chování spotřebitelů, případně na základě vyhodnocení svého monitorování činil rozhodnutí dotýkající se takových fyzických osob – například zobrazování různých cenových nabídek na základě profilování spotřebitele), případně šije na zakázku, tyto zvláštní povinnosti se ho týkat nebudou. Vzhledem k tomu, že každá firma funguje svým osobitým způsobem a své činnosti má nastaveny individuálně, doporučujeme, aby každý správce konzultoval implementační proces a compliance s odborníkem tak, aby se vyhnul vysokým sankcím.

http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/ochrana-osobnich-udaju-se-tyka-i-modnich-navrharu

Některá úskalí užívání vlastního jména jako názvu značky

JUDr. Renata Ryglová, Associate, White & Case

Začínající módní návrháři, fotografové, umělci i podnikatelé stojí na začátku své činnosti před rozhodnutím, jak pojmenovat svou značku. Přesto, že z komerčního a marketingového hlediska lze vidět mnohé argumenty, proč je lákavé tvořit pod vlastním jménem, z pohledu práva je nutné upozornit na některá rizika a problémy, která s tím mohou souviset.

V praxi je pro módní návrháře běžné tvořit pod vlastním jménem (obvykle celým křestním jménem a příjmením), případně pod obchodním názvem (resp. obchodní firmou, pokud je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku) tvořeným většinou přezdívkou, akronymem, slovem smyšleným či fantazijním nebo například obecným pojmenováním.

Vlastní jméno bývá oblíbenou volbou zejména z důvodu, že dodává značce osobní nádech a jedinečnost, snižuje riziko zaměnitelnosti s konkurenčními značkami a v módním průmyslu je prestižním a tradičním přístupem, neboť většina luxusních módních značek nese právě vlastní jméno svých zakladatelů (například Louis Vuitton, Hugo Boss, Giorgio Armani, Calvin Klein a další). Vymyslet snadno zapamatovatelný a zároveň originální obchodní název vyžaduje sice mnohem více úsilí, nicméně vyplatí se v případě, kdy je cílem budoucí rozvoj a expanze značky.

V každém případě lze doporučit co nejdříve po vzniku značky přihlásit její název jako ochrannou známku pro všechny relevantní třídy zahrnující zboží a služby, které mají být nabízeny zákazníkům. Název značky je vhodné registrovat jako slovní ochrannou známku, která poskytuje rozsáhlejší ochranu názvu v jakékoli i grafické podobě než pouze obrazová nebo kombinovaná ochranná známka, která chrání pouze konkrétní grafické zpracování názvu značky neboli logo. Obecně může být název značky chráněn prostřednictvím ochranné známky včetně slov, samostatných písmen, číslic, konkrétního barevného provedení, kresby apod. Jakub Polanka, Klára Nademlýnská, Beata Rajská nebo Liběna Rochová jsou někteří z nemnoha českých módních návrhářů, kteří se rozhodli svou značku pojmenovanou vlastním jménem chránit prostřednictvím ochranné známky, a to i přesto, že název má klíčovou hodnotu pro každou módní značku.

Je tedy třeba pamatovat na to, že v případě, že se v budoucnu objeví investoři se zájmem o koupi značky nebo podílu ve společnosti, bude název značky považován za jednu z hlavních hodnot a klíčové aktivum podnikatele. Ochranné známky, které jsou buďto vlastnictvím módního návrháře, jakožto jejich přihlašovatele, nebo jsou vloženy jako nehmotný statek do společnosti, bývají v souvislosti s prodejem značky převáděny na nové nabyvatele, případně jsou převáděny automaticky jako součást obchodního závodu. V každém případě, pokud návrháři není udělena licence opravňující ho nadále užívat předmětnou ochrannou známku (což v praxi nebývá běžné), přichází návrhář poté, co k převodu dojde, o právo nadále užívat předmětné ochranné známky.

Právě v případě ochranných známek tvořených vlastním jménem módního návrháře může vznikat problém, kdy návrhář nadále není oprávněn tvořit pod svým vlastním jménem, neboť by tím zasahoval do práv nových nabyvatelů ochranné známky. Takovým způsobem o své jméno na základě rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie[1] „přišla“ například módní návrhářka Elizabeth Emanuel, která se proslavila jako autorka svatebních šatů princezny Diany. Zároveň, pokud po převodu ochranných známek na nového nabyvatele se již návrhář nepodílí na tvorbě této značky, případně jsou ochranné známky dále převedeny na třetí osobu, ztrácí návrhář jakoukoli možnost ovlivňovat, co se pod jeho jménem vyrábí, a ztrácí kontrolu nad dalším osudem značky, což v případě, že nese jeho vlastní jméno, může mít mnohem citlivější dopady než v případě, kdy jde o obchodní název, který v očích veřejnosti není tolik spojován přímo s osobou návrháře.

S ohledem na případný budoucí prodej módní značky je tedy vhodné uzavřít, že se jako praktické jeví pojmenování značky obchodním názvem, nikoli vlastním jménem návrháře, neboť tím návrháři zamezí situaci, že by v budoucnu v případě převodu příslušné ochranné známky nemohli nadále tvořit pod vlastním jménem a ovlivňovat, jaké zboží je pod jejich jménem vyráběno.

http://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/nektera-uskali-uzivani-vlastniho-jmena-jako-nazvu-znacky

Alternativní financování v módním průmyslu

Mgr. Filip Čabart, partner, Havel & Partners

Tak jako každý průmysl i móda potřebuje k fungování a rozvoji přístup k finančním zdrojům. Na současném trhu nalezneme celou řadu standardních nástrojů a produktů, které jsou podnikům věnujícím se módě na průmyslové úrovni zpravidla dobře známé a často využívané. Jedná se o klasické bankovní úvěry užívané k financování investic například do nového zařízení nebo rozšíření podniku; kontokorentní nebo revolvingové linky určené pro pokrývání provozních potřeb či linky pro bankovní záruky běžně užívané zejména při obchodu se zahraničím.

Jelikož však jde o kreativní a velmi dynamický průmysl, extrémně závislý na trendech a dalších externích faktorech, není překvapením, že jeho značná část je koncentrována nikoliv v podnicích průmyslového charakteru, nýbrž v mladých, začínajících podnicích, osobách jednotlivých kreativců i kreativních uskupení, jejichž právní podstatu je obtížné formálně uchopit.

Právě tato jeho část, která je z pohledu obsahového rozvoje celého průmyslového odvětví nepostradatelná, má však ke standardním nástrojům podnikatelského financování mimořádně ztížený přístup. Není tedy s podivem, že trh finančních služeb na tuto potřebu reaguje. Dochází k uzpůsobení nástrojů dříve aplikovaných pouze v masovém měřítku na rozsáhlé podniky i ke vzniku nástrojů zcela nových.

Příkladem nejblíže klasickým nástrojům je poskytování faktoringových služeb a dalších variant pohledávkového financování, mezi jejichž největší světové průkopníky v módě paří Gary Wassner, který finančně stál u rozmachu jmen jako Vivienne Westwood, Marc Jacobs nebo Alexander Wang. Jelikož u začínajícího návrháře jsou to právě pohledávky, které jsou často jeho jediným významným aktivem, je logické koncipovat metodiku financování tímto směrem. Jde o nástroje, které díky překlenutí úvodní časové mezery umožňují návrháři násobit objem výroby a růst exponenciálně, namísto kusové produkce, ke které se z důvodů nároků na cash-flow návrháři často uchylují.

Na místě je rovněž řada způsobů ekvitního nebo mezaninového financování, které vyžaduje vstup externího investora do vlastního podniku kreativce. V případě úspěchu takového spojení jde o mimořádně efektivní kombinaci, kde nejlepším příkladem může být partnerství nedávno zesnulého Pierre Bergé a Yves Saint Laurent. Vzhledem k tomu, že jde opět o aplikaci sofistikovaných konstrukcí zpravidla užívaných v násobně větších finančních objemech, vyžaduje jejich aplikace na rozvíjející se módní průmysl významné zjednodušení, avšak při zachování základních principů – získání externích zdrojů výměnou za ztrátu části kontroly nad podnikem.

Třetí kategorií jsou skutečně inovativní nástroje z oblastí sdílené ekonomiky – tyto mohou fungovat zdánlivě snadným způsobem, jako např. crowdfunding, který je po právní stránce z části veřejnou sbírkou a z části veřejnou nabídkou dluhového nebo majetkového cenného papíru. Na velmi profesionální úrovni takto například provozuje Skupina Roklen platformu Fundlift. Novost a schopnost rychle reagovat umožňuje v této oblasti prakticky nelimitované kombinace veškerých ostatních nástrojů, opticky velmi přívětivých potřebám financovaného subjektu. Čím novější, flexibilnější a přívětivější však tyto produkty jsou, tím je pravděpodobnější, že jejich poskytování bude chybět detailní regulace a adekvátní dohled. To s sebou pro financovaného a zejména poskytovatele finančních prostředků přináší velmi širokou škálu obtížně uchopitelných rizik.

Zdravý vývoj vidím ve snaze tradičních subjektů finančního trhu klasické produkty více přiblížit i profesím, které do zavedeného sytému financování a hodnocení rizik zcela nezapadají – což zejména platí pro kreativní obory. Tyto, často subvencované finanční produkty, mohou v budoucnu představovat právě ten nutný překlenovací rámec nutný pro vstup rozvíjejícího se kreativního businessu na skutečný lokální i mezinárodní trh.  

http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/alternativni-financovani-v-modnim-prumyslu

Otisk udržitelné módy v právu

Ústav práva módního průmyslu

Otisk udržitelné módy v právu, další v řadě odborných seminářů pořádaných pod záštitou Ústavu práva módního průmyslu proběhl v Praze, v prostorách galerie Smetana Q. Cílem semináře určeného především pro módní návrháře a designéry, ale také právníky se zájmem o otázku udržitelnosti, bylo představit současný stav regulace oděvního průmyslu s ohledem na ochranu životního prostředí, a to jak systém veřejnoprávní regulace tak i osobní a soukromoprávní možnosti návrhářů, které mohou zohlednit při produkci udržitelné módy.

Na semináři vystoupily se svými příspěvky Eva Fenclová z advokátní kanceláře Nedelka Kubáč advokáti, a Eva Urbanová, původním povoláním advokátka, která založila úspěšný obchod s módou a doplňky NILA. Na konci semináře vystoupila formou medailonku Petra Gupta Valentová, která svou značkou IMPRINTED staví na spolupráci s komunitou tradičních indických chhipa (tiskařů) a na mapování světových tendencí při použití starodávné techniky dřevotisku.

V první části semináře advokátka Eva Fenclová seznámila posluchače s pojmy fast fashion a slow fashion, vysvětlila jejich význam v souvislosti s ekologickými a etickými nešvary tohoto odvětví, jako nadměrné znečisťování životního prostředí (módní průmysl je druhým největším znečišťovatelem po ropném průmyslu) a porušování lidských práv. Poukázala na příčiny těchto problémů jako zdražování a zpřísňování právní regulace v západních zemích, která vede k přesunu výroby do rozvojových zemí, kde je naopak právní regulace nedostatečná. S tím souvisí problematika nedostatečné transparentnosti dodavatelských řetězců, neznalost dodavatelů v rozvojových zemích, pracovních podmínek, které zajišťují pro své zaměstnance a v neposlední řadě ke konzumnímu fenoménu tzv. fast fashion, která produkuje nadměrné množství oděvů, které jsou nekvalitní a sezónní a jejich výroba je ekologicky náročná a nesplňuje etické standardy. Tímto ilustrovala jak rozsáhlý a komplexní problém udržitelnost v módním průmyslu představuje, a že se zdaleka netýká pouze návrhářů, ale i environmentálních politik jednotlivých států, mezinárodní spolupráce a osvěty mezi spotřebiteli.

Dále pokračovala otázkou právní regulace odvětví. Uvedla členění nástrojů, které módní průmysl regulují. Na veřejnoprávní úrovni se jedná o řadu úmluv, nařízení, směrnic a plánů. Na evropské úrovni to jsou zejména úmluvy o lidských právech, které zakotvují ochranu před nucenou prací či nepříznivými pracovními podmínkami. Dále jde například o nařízení REACH o registraci, hodnocení a povolování chemických látek nebo směrnici, kterou se stanoví rámec pro činnost společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů. Novinkou je směrnice 2014/95/EU o zavedení povinnosti nefinančního reportingu, která výrobcům ukládá uvádět ve výročních zprávách informace o přístupu společnosti k sociálním, environmentálním, lidskoprávním problémům a problému korupce. Některé evropské státy, např. Francie již také zavedly do svých právních řádů povinnost označení původu. Všechny tyto prostředky ochrany ale naráží na problém vysokého stupně globalizace módního průmyslu a uvolnění mezinárodního obchodu, který umožňuje přesun produkce do rozvojových zemí, ve kterých není problematika ochrany životního prostředí potažmo etické standardy a dodržování základních lidských práv prioritou.

U soukromoprávní úpravy, či soft law pravidel (veřejnými institucemi nevymahatelná pravidla) obeznámila Eva Fenclová posluchače s existencí neziskových organizací a hnutí, která se zabývají udržitelností v módním průmyslu a vyvíjejí tlak na producenty například publikováním metodik nebo udělováním certifikací. Splnění podmínek a podřízení se metodickým pravidlům organizací je sice dobrovolné, ale možnost získání certifikace je pro výrobce čím dál více atraktivní. Značky, které se řídí filosofií udržitelnosti vítají možnost „oficiálního“ označení, které jejich hodnoty v této oblasti potvrdí, a ujistí uvědomělého spotřebitele, že značka skutečně respektuje filosofii udržitelnosti a netěží pouze ze současné popularity, kterou slovo sustainable přináší. Marketingové hledisko je nicméně dalším, nezanedbatelným hybatelem snahy značek o zkvalitnění jejich výroby. Mezi organizace udělující tyto certifikace patří, na mezinárodní úrovni například BETTER COTTON, COTTON MADE IN AFRICA, FAIR TRADE, ORGANIC COTTON pro oblast bavlny. Nevýhodou těchto certifikací je ale jejich obvykle vysoká cena, kterou si zejména menší značky a začínající návrháři nemohou dovolit.

Na propojení světů právních regulací a toho dobrovolného se zaměřila Evropská Unie v plánu ECAP- European Clothing Plan, který má pomoci při sbližování veřejné a soukromé právní regulace. Jeho cílem je omezit množství dovozu, odpadu ze skládek, snížit produkci CO2 či omezit spotřebu vody pomocí programů, doporučení a informací poskytovaných výrobcům.

Pro návrháře a výrobce pak Eva Fenclová uvedla soukromoprávní prostředky ochrany, konkrétně stanovení požadavků na udržitelnost pro zajištění záruky, aby jimi odebírané materiály byly skutečně vyrobeny s ohledem na udržitelnost a etické standardy, eventuálně možnosti vymáhání náhrady škody, pokud tyto smluvní podmínky nebudou dodavatelem dodrženy. Také upozornila na pravidla stanovená zákonem o ochraně spotřebitele a riziko prodeje zboží s označením udržitelnosti, ekologičnosti nebo i původu, které neodpovídá realitě a spadá tak pod postihnutelné nekalé obchodní praktiky.

V závěru svého příspěvku se věnovala fenoménu recyklace oblečení, tzv. upyclingu, kdy se již nošené oblečení přeprodává v pozměněné podobě, obvykle s určitou přidanou hodnotou. Na toto zboží se vztahuje výjimka zákona o ochraně spotřebitele, kdy na zboží nemusí být uvedeno jeho složení (například při upcyklacy již použitých kusů oblečení, u kterých byla ustřižena cedulka a jejich složení nelze zjistit jinak). Pozornost směřovala na to, které zboží se dá za upcycling označit a které ne s tím, že zpravidla musí jít o úpravu výrobku, který je z druhé ruky, nebo byl alespoň primárně určen k jinému účelu. Nejde o upcycling v případě použití zbytků z výroby k produkci primárního zboží, ani při výrobě z materiálů, které by jinak byly určeny k likvidaci.

Také se dotkla ochrany označení, které se takto předělaných výrobků netýká, s ohledem na zásadu vyčerpání práv. Výrobky nesmí být vydávány za originální výrobek původní značky, ideálně by z označení výrobku mělo být jasné, že se jedná o výrobek z druhé ruky, který prošel úpravami.

A co je podle Evy Fenclové v přístupu k udržitelné módě nejdůležitější?

"Klíčovým prvkem přístupu práva k udržitelné módě je transparentnost, neboť udržitelná móda je především o informovaných rozhodnutích výrobců, designerů a spotřebitelů následovat hodnoty udržitelnosti a etického přístupu." říká.

V druhé části semináře vystoupila Eva Urbanová, zakladatelka obchodu Nila, který se v České republice věnuje dovozu udržitelné, designové módy. Představila fenomén slow fashion, spojení etické a ekologické módy, kdy je produkci výrobku věnována větší péče, od začátku procesu výroby materiálů, ze kterých je tvořen až do konce, zjišťováním si informací o procesu výroby materiálu počínaje, přes znalost dodavatelů a jejich postupů, distribuci až po konečný výrobek a jeho nabízení v obchodě. Vyvrátila mýtus toho, že v oděvní tvorbě vzhledem ke komplikovanosti vztahů a vzdálenostem nelze kontrolovat vše, nebo že je to extrémně náročné a nákladné a apelovala na návrháře s důležitostí toho nastavit a zařídit si pro svoji firmu transparentní řetězec dodavatelů a výrobců, který se v budoucnu vrátí z hlediska udržitelnosti i investic. Dle jejího názoru je filosofie udržitelnosti v módě na vzestupu a v horizontu tří až pěti let se bude jednat o nezbytnou součást módní značky. Jako příklad jmenovala módní značku Stella McCartney (skupiny Kering) známou svým uvědomělým a udržitelným přístupem k módě. Na tomto příkladu zároveň varovala návrháře před nadužíváním označení „eko“ či „sustainable“ s tím, že to ve spotřebiteli může vyvolávat dojem toho, že značka není dostatečně módní. Zároveň by tato označení neměla primárně sloužit jako reklama, ale měla by být považována za samozřejmý přístup k módě, ať už sportovní, funkční, nebo vysoce designové.

Eva Urbanová zároveň varovala, že konkrétní označení, evokující šetrný přístup pro určitou skupinu spotřebitelů může být vysoce zavádějící a ve skutečnosti není automaticky zárukou komplexní šetrnosti a udržitelnosti ve vztahu k životnímu prostředí. Jako příklad uvedla edici bot pro vegany, která, ačkoliv vyrobená v souladu s veganskými zásadami, byla k životnímu prostředí obecně daleko méně šetrná vzhledem k použitým neekologickým, byť neživočišným materiálům. Tím znovu ilustrovala potřebu komplexního pohledu na věc a nastavení transparentního systému při řízení módní značky.

Konečně vyzdvihla také důležitost osvěty mezi spotřebiteli, kteří jsou neopomenutelným hybatelem v procesu posunu k ekologické šetrnosti v módním průmyslu. Nabádala k pozornosti a informovanosti spotřebitelů s tím, že řada označení a praktik, které jsou v dnešních módních řetězcích využívány jsou zavádějící a ve skutečnosti nevypovídají nic o skutečné povaze produktu. Například u označení původu (které navíc ve valné většině států EU není povinné), hraje roli pouze místo, kde byl výrobek dokončen. Tato informace je v takovém případě zcela bez hodnoty, vzhledem k tomu, že průměrný kus oblečení v procesu výroby objede téměř celý svět. U označení původu zmínila také potřebu zbavit se zavedených klišé, jako například odporu ke zboží vyrobenému v Číně s tím, že čínská regulace udržitelnosti a podmínek práce v textilkách je vcelku pokroková.

Konečnou zprávou pro návrháře, zakladatele nebo vlastníky módních značek i spotřebitele tedy je snaha o pochopení celkového koloběhu módní produkce a sebevzdělání se v tomto ohledu, z respektu k sobě, ostatním i životnímu prostředí.

http://www.pravniprostor.cz/aktuality/aktuality/otisk-udrzitelne-mody-v-pravu

Fashion law: aktuální vývoj ve světle nejvýznamnějších kauz loňského roku 2017

Ústav práva módního průmyslu

Loňský rok přinesl několik zvratů i kauz, které se zásadně promítnou do vývoje módního průmyslu v tomto roce i letech nadcházejících. Vedle tradičního shrnutí toho nejzajímavějšího, co se v uplynulém roce odehrálo v oblasti práva módního průmyslu, zařazujeme i predikci pro rok 2018.

Rostoucí zájem o regulaci modelingu, ať již z hlediska veřejného zdraví nebo důsledku více či méně podložených obvinění v rámci #metoo kampaně nás budou provázet i v letech nadcházejících, stejně jako tlak na transparentnost dodavatelských řetězců a znečišťování životního prostředí. 

Spolupráce módních značek a influencerů na sociálních sítích

Zvýšená pozornost se i nadále upíná k řádnému označování spolupráce módních značek a influencerů na sociálních sítích. Ve Spojených státech amerických upravuje odpovědnost za zveřejnění reklamy na sociálních sítích Federal Trade Comission ve svých výkladových pravidlech tzv. Endorsement Guides. Příspěvky, které jsou zveřejněny za účelem propagace určitého produktu a za jejichž publikaci byla influencerům poskytnuta odměna, ať už v peněžité, nebo jiné formě (např. dárky, cestovné, ubytování či jiné služby), musí být jasně a srozumitelně označeny jako příspěvky sponzorované. Na tuto povinnost v loňském roce navázala sociální síť Instagram, která nabídla novou možnost označování sponzorovaných příspěvků ve znění „Placená spolupráce se společností XY“. Toto označení sjednocuje formu, kterou je placená spolupráce zveřejňována a zároveň je pro uživatele sociální sítě dostatečně jasná, srozumitelná a jednoduchá. Instagram tuto možnost nabízí zhruba od poloviny roku 2017, přičemž zároveň dbá na osvětu svých uživatelů, soustavně je seznamuje s nutností uvádět sponzorovaný obsah a upozorňuje je na to, pokud se tak neděje.

Federal Trade Comission tento krok označila za příznivý, nikoliv ale dostačující a ve svých dokumentech od influencerů dále vyžaduje, aby sponzorované příspěvky označovali i ve svých popiscích a za pomoci srozumitelných hashtagů, ideálně #advertisement, #sponsored #partnership #sponsoredpartnersihpwithXY apod. Hashtagy jako #ad, #sp, #partner označuje za nedostačující. Praktiku „schovávání hashtagu o sponzorovaném příspěvku v lese dalších“, kdy si ho běžný uživatel sociální sítě nevšimne, buď proto že všechna označení nečte, nebo proto že influencer chytře schová označení o sponzorovaném příspěvku na třetí a další řádek, který se v popisku nezobrazí, pokud uživatel neklikne na možnost „vidět více“ je také nepřípustná. Nedostačující je i označení značky přímo na fotce (tag) s vyjádřením díků v popisku. V rámci boje proti této nekalé praktice obeslala Federal Trade Comission roce 2017 na 90 influencerů v prvním kole a 21 z nich opakovaně oficiálními dopisy, ve kterých je upozornila na to, že tato pravidla soustavně porušují. Mezi těmito influencery byla například i italská bloggerka a úspěšná podnikatelka Chiara Ferragni.

Pravidla, která nastavila Federal Trade Comission ve Spojených státech amerických jsou inspirací pro podobná pravidla nastavovaná autoritami i v dalších zemích. Základem je jasné označení příspěvku, aby nemohlo dojít k pochybnostem o tom, o jaký druh příspěvku se jedná. V České republice můžeme v této souvislosti poukázat na nezávazná pravidla etické povahy Sdružení pro internetový rozvoj (dostupné pod odkazem: http://www.samoregulace.cz/pravidla-pro-nativni-reklamu-0).

Rozhodnutí ve věci selektivní distribuce luxusního zboží

Jedním z nejočekávanějších rozhodnutí pro výrobce i distributory luxusního zboží, bylo rozhodnutí ve věci C-230/16, Coty Germany GmbH v. Parfümerie Akzente GmbH, C 230/16, kterým Soudní dvůr Evropské Unie rozhodl o předběžné otázce ve sporu mezi výrobcem luxusní kosmetiky a distributorem těchto výrobků. Soudní dvůr v praxi obvyklou a často nejednoznačnou otázku rozhodl tak, že dodavatel luxusních výrobků může zakázat schváleným distributorům prodej těchto výrobků skrze online platformy třetích stran, jako je Amazon, a to za účelem zajištění ochrany luxusní image těchto výrobků. Druhou podmínkou selektivní distribuce je, že se tak děje jednotně, nediskriminačně a přiměřeně k dosažení sledovaného účelu. Při splnění stanovených podmínek tak systém selektivní distribuce luxusních výrobků, jehož hlavním účelem je zajistit ochranu luxusní image těchto výrobků, může být souladný s pravidly hospodářské soutěže ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU.

Další vývoj ve sporu o „červené podrážky“

Výrobce luxusních bot Christian Louboutin neváhal v posledních letech usilovně bránit své ikonické „louboutinovsky červené“ podrážky před soudy v USA i v Evropě. Aktuální spor ve věci C-163/16, který Louboutin vede od roku 2013 proti nizozemskému výrobci obuvi Van Haren ohledně prodeje bot s červenou podrážkou, se dostal až k Soudnímu dvoru Evropské Unie. Přesto, že Soudní dvůr o předběžné otázce zatím nerozhodl, v červnu 2017 bylo vydáno stanovisko generálního advokáta, který dospěl k závěru, že rozhodující bude posouzení, zda se zapsaná ochranná známka vztahuje k barvě červené podrážky jako takové, nebo k tvaru podrážky ve spojení s barvou. Otázka vztahu tvaru a barvy ochranné známky může mít významný dopad na ochranné známky tvořené barvou a pokud by Soudní dvůr přejal názor generálního advokáta, nebyla by to pro Louboutina dobrá zpráva.

Generální advokát na základě ústního jednání v této věci přednesl dne 6. února 2018 doplňující stanovisko, ve kterém dále rozvinul svůj názor, že sporná ochranná známka by měla být pokládána za označení tvořené tvarem výrobku, jež vyžaduje ochranu pro barvu ve spojení s tímto tvarem, spíše než za ochrannou známku tvořenou samotnou barvou. Nicméně stanovisko generálního advokáta není závazné, a bude tak zajímavé sledovat, jak se k této otázce postaví Soudní dvůr.

Nová opatření Evropské unie v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví

Na konci roku 2017 Evropská unie představila opatření, která by měla sloužit k lepší ochraně práv duševního vlastnictví, a tím pádem povzbudit evropské společnosti ke kreativitě a investicím do inovací. Evropská komise mimo jiné přislíbila, že vyvine snahu ke zmapování různých databází, které jsou používány v boji proti padělkům, identifikuje nedostatky a vyhodnotí, jak co nejlépe posílit sdílení dat a spolupráci mezi příslušnými orgány v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví. Evropská komise dále oznámila svůj záměr vytvořit ve spolupráci s Evropským střediskem pro sledování porušování práv duševního vlastnictví seznam, který by sdružoval digitální i reálné trhy mimo Evropskou unii, na nichž dochází k porušování práv duševního vlastnictví. Účelem vytvoření seznamu, tzv. "Counterfeit and Piracy Watch-List",  je podnítit subjekty působící na daných trzích, aby snížili dostupnost padělků a zvýšili povědomí spotřebitelů o nebezpečí padělání a kopírování. Komise otevřela veřejné konzultace, které budou ukončeny 31. března 2018. První verze seznamu by pak měla být dostupná v druhé polovině roku 2018 a měla by být průběžně aktualizována.

Ekologická kauza oděvního řetězce H&M kvůli údajnému pálení neprodaného oblečení

Retailová módní značka H&M, která v posledních letech značně investuje do své image udržitelné značky, byla obviněna z toho, že každoročně spaluje tuny neprodaných oděvů. Z průzkumu investigativních novinářů z dánské televize vyplynulo, že tento výrobce od roku 2013 údajně spálil přibližně 60 tun použitelného, neprodaného oblečení. Společnost H&M takové obvinění razantně odmítla a na svou obranu uvedla, že jádrem její strategie udržitelnosti je právě opětovné použití nebo recyklace, přičemž spalování oděvů je až poslední možností, kterou řetězec povolí jen za velmi zvláštních okolností, kdy neexistuje jiná volba, např. pokud jsou produkty kontaminovány plísní nebo nesplňují přísná chemická omezení. Jako další argument na svoji obranu společnost H&M uvedla, že zavedla jedny z nepřísnějších bezpečnostních přepisů v oděvním průmyslu týkající se chemikálií, které jdou často nad rámec zákonných požadavků. Podle řetězce muselo být oblečení spáleno právě proto, že ho při přepravě poškodila vlhkost nebo obsahovalo příliš mnoho chemikálií.

Novináři po takovém vysvětlení nechali otestovat dva páry kalhot zaslaných ke spálení a dva páry kalhot běžně dostupných v prodejně. Testy neodhalily žádné rozdíly ve složení a přítomnosti chemických či jiných nebezpečných látek. Navzdory obvinění společnost zdůrazňuje, že provedené testy se liší od jejích vlastních, které mají přísnější požadavky. Společnost H&M dokonce zveřejnila výsledky provedených testů, aby prokázala svá tvrzení. Spor byl doposud veden pouze na mediální úrovni a zůstává tak otevřené, zda šlo v tomto případě o šíření dezinformací ze strany novinářů či pokrytectví módní značky, která by tak byla přistižená při greenwashingu, praktiky, která není v oblasti fast fashion výjimečná.

Není proto jistě zcela náhodné, že nedlouho poté skupina společností jako Inditex (Zara), Puma, Gap, Esprit a New Balance, oznámila své zařazení na mapu čínské neziskové organizace Institute of Public & Environmental Affairs (IPE) zobrazující real time znečištění pocházející z jejich čínských továren (dostupné pod odkazem: http://wwwen.ipe.org.cn/MapBrand/Brand.aspx?q=6).

Zavedení nové regulace v oblasti modelingu

Regulace v oblasti modelingu přinesla v roce 2017 mimo jiné dvě novinky - řada dobrovolných iniciativ se rozšířila o Kering & LVHM Model Wellbeing Charter a ve Francii byla přijata nová legislativa na ochranu modelek a modelů. “Loi mannequins”, jak se zákonu o zdraví přezdívá, obsahuje ustanovení, která směřují proti anorexii a podvyživenosti nejen na přehlídkových molech, ale také v reklamách. Předmětem regulace jsou retušované reklamní fotografie, na nichž je softwarem upraven tvar těla modelek za účelem jejich zesílení či zeštíhlení. Modelky musí také dokládat osvědčení o zdravotní způsobilosti. Rozhodujícím parametrem je váha v poměru k výšce, z čehož se vypočítá Body Mass Index (BMI). Modelka musí přesáhnout hodnotu 18,5 bodů, jinak se dle standardů Mezinárodní zdravotní organizace jedná o podvýživu. Stejná hranice platí i v Izraeli, zatímco ve Španělsku je tato hranice s přihlédnutím ke specifikám modelingového průmyslu nepatrně snížena. Modelky, které této hodnoty nedosáhnou, nemohou činnost vykonávat.

Na rozdíl od popsané zákonné úpravy působí Model Wellbeing Charter v rovině etické. Jedná se o dobrovolnou iniciativu, jež je jedinečná tím, že vznikla ze spolupráce skupin Kering a LVHM. Etická charta si vytyčila za cíl adresovat specifické problémy v modelingovém průmyslu tím, že od modelek vyžaduje osvědčení o zdravotní způsobilosti (max. 6 měsíců staré) a v rámci castingů zcela zakazuje požadavek francouzských velikostí 32 u modelek a 42 u modelů. V případě určitých incidentů charta zaručuje možnost podat stížnost. Dále přiznává modelkám a modelům právo na psychologa, zajištěnou dopravu domů po 8 hod. večer a také právo na občerstvení odpovídající dietním požadavkům i zdraví. K dodržování kodexu jsou takto zavázány všechny módní značky obou skupin, mezi které patří např. Louis Vuitton, Dior, Balenciaga či Gucci. 

Tyto tendence nijak neustávají, právě naopak, v novém roce se řady dále rozšiřují např. o nakladatelství Condé Nast International, které po obvinění několika významných fotografů v rámci #metoo kampaně publikovalo pravidla chování při focení, mezi které patří např. pravidlo, že modelové a modelky musí mít k dispozici svůj osobní převlékací prostor a v průběhu focení nesmí zůstat s fotografem sami.

http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/ht-fashion-law-aktualni-vyvoj-ve-svetle-nejvyznamnejsich-kauz-lonskeho-roku

Fashion Law Conference 2017 – Modeling Insight

Ústav práva módního průmyslu

Ústav práva módního průmyslu, nezisková organizace zabývající se propojením oblasti práva se světem módy, pořádala dne 12. října konferenci zaměřenou na právní úpravu modelingu a postavení začínajících modelek ve vztahu k agenturám v tomto silně konkurenčním prostředí. Konference se konala v prostorách VNITROBLOCKU, konkrétně Jack Daniels Musician Factory.

Na konferenci vystoupili členové Ústavu práva módního průmyslu, Zuzana Šimonovská, Ondřej Trubač, Anna Stárková a hosté, Zuzana Stráská a Renata Langmannová, které obě přispěly svými cennými zkušenostmi, nabytými během jejich profesní kariéry modelek. Prostřednictvím video vstupu pak praktický pohled na fungování modelingu ve Spojených státech amerických představily Lily Goodman (The Model Alliance, Nomi Network) a Joan B. Davis (Schroder Davis PLC).

Konferenci zahájil advokát JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M. (Bříza & Trubač), který úvodem analyzoval modeling jako podnikání a modelky z pohledu práva jako osoby vykonávající podnikatelskou činnost. Zabýval se četnými povinnostmi, které z takového postavení plynou a o kterých především začínající modelky, ale ani jejich rodiče, často nemají dostatečné povědomí.

Jedná se především o nutnost vlastnit živnostenský list, sám se starat o sociální a zdravotní pojištění i povinnosti daňové. “V oblasti výdajových paušálů není právní úprava vždy zcela jednoznačná, jak například uvedl Nejvyšší správní soud ve věci fotbalisty Davida Lafaty, kterou v zásadě můžeme aplikovat i na oblast modelingu” konstatoval na konferenci Trubač.

Na úvodní analýzu modelingu z pohledu práva navázala panelová diskuze o postavení začínajících modelek ve vztahu k agentuře. Hosté Zuzana Stráská a Renata Langmannová se rozhovořily o důležitosti konstantního přísunu informací začínajícím modelkám agenturou, stejně tak jako důležitosti správného pochopení podstaty vztahu mezi modelkou a agenturou již od samého počátku spolupráce. Je nutné vyzdvihnout, že podnikatelský vztah tohoto typu je z právního pohledu rovnocenný, na straně agentury i modelky by měla existovat vyvážená vzájemná práva a povinnosti. Tato rovnocennost se ale zejména v začátcích kariéry neprojevuje ve stejném čase. Například počáteční investice agentury do rozvoje modelingových talentů jsou daleko vyšší a nejistější, než investice samotné modelky. Je proto třeba dbát na to, aby modelky byly obeznámeny s podstatou fungování tohoto vztahu a jeho obchodněprávní povahou. Aby si uvědomovaly, že nemalé částky, které do jejich kariéry agentura v začátcích investuje, jsou svou povahou půjčkou do začátku podnikání, a jako taková bude muset být agentuře vrácena. To se standardně děje formou zápočtu prvních výdělků modelky na tyto počáteční investice. Začínající modelky by si tedy měly tuto skutečnost uvědomovat, stejně jako nutnost zodpovědnosti, loajality a preciznosti při práci. Na tuto informaci navázalo další doporučení, zejména pro rodiče mladých modelek či agentury, že je žádoucí, poskytnout modelkám, obzvlášť těm, které začínají už ve velmi útlém věku, vysvětlení nejen fungování systému počátečních investic ale i důležitost rozvážnosti při nakládání s vysokými výdělky často jednorázového charakteru. Fungující, rovnocenný vztah na podnikatelské bázi mezi modelkami a modelingovými agenturami je možný pouze v korektním podnikatelském prostředí, nebyly tedy opomenuty ani rady a doporučení, kterými se řídit při výběru modelingových agentur.

Ve druhém panelu konference došlo na samotné agenturní smlouvy, jejich členění a obsah. V úvodu druhého bloku advokátka Mgr. Zuzana Šimonovská, LL.M. (Simonovska IP) vysvětlila dělení agenturních smluv a jednotlivé rozdíly mezi nimi. Dále poukázala na důležitost znalostí z praxe v návaznosti na specifika modelingového odvětví, kdy není vždy jednoduché vypořádat se s těmito souvislostmi s podřazením smluv a právních úkonů pod právní normy. Předmětem agenturní smlouvy jsou vzájemná práva a povinnosti agentury a modelky. Agentura se ve standardních případech zavazuje zajišťovat pro modelku veškerou administrativu spojenou s jejími zakázkami, zakázky pro ni vyhledávat a zprostředkovávat, z právního pohledu je agenturní smlouva postavena na základech smlouvy zprostředkovatelské. Dále jde o povinnosti podpory osobního i kariérního růstu modelky, respektování podmínek výběru zakázek, které si modelka stanoví předem, například pokud si výslovně nepřeje fotit reklamy, ve kterých se objevuje nahota. „Agenturní smlouvy nebo smlouvy o exkluzivním zastupování v modelingu jsou přes drobné odlišnosti v názvech obsahově obvykle totožné, základem pro fungující a vyvážený obchodní vztah mezi modelkou a agenturou je proto především volba profesionální agentury. Lákavý svět modelingu v praxi často svádí k ukvapeným rozhodnutím, součástí standardní revize smlouvy by proto mělo být vždy rovněž poučení klientů, resp. v mnoha případech díky nezletilosti začínajících modelek jejich zákonných zástupců, o potřebě prověření způsobu fungování a spolehlivosti agentury“ vysvětluje Zuzana Šimonovská. Dále by měla agentura fungovat jako zázemí pro své modelky, tedy poskytovat jim psychickou podporu, zdravotní, výživové poradenství, poradenství v oblasti kondice a životního stylu. Modelka se zavazuje, zpravidla exkluzivně pro mateřskou agenturu pracovat na modelingových zakázkách sjednaných agenturou ale i veškeré související činnosti, jako je umělecká činnost, divadlo, fotografie i hostesky. Další práva a povinnosti jsou ze strany modelky přiměřená sebeprezentace, reprezentace agentury, udržování jejího dobrého jména, výše zmíněná exkluzivita, pokud je sjednaná ve smlouvě, loajalita, zachování tělesných proporcí a vzhledu, zachování mlčenlivosti u zakázek, které si to vyžadují.

Právě zachování tělesných proporcí a velký tlak na modelky ohledně jejich vzhledu vedou v zahraničí k adoptování právních úprav a etických kodexů, které se snaží s tímto problémem vypořádat. Další část druhého panelu se proto věnovala právě korektnímu zacházení s modelkami při práci v návaznosti na povinnost zachování si daných tělesných proporcí a vzhledu, zajištění well-being v prostředí, kde panuje vysoká konkurence a tlak na psychiku. Představena byla právní úprava regulující retuše módních kampaní a vzhledu modelek v závislosti na tom jak působí na společnost, jakož i rozvíjející se eticko-právní iniciativy v zahraničí a stav, který v této oblasti panuje v ČR. Anna Stárková hovořila dále o etických iniciativách v oblasti modelingu, zejména chartách, které byly přijaty v USA, Dánsku, Velké Británii (jejíž charta je prozatím tou nejobsáhlejší) a Francii, kde byla nedávno podepsána Model Wellbeing Charter, charta kterou se LVMH a Kering zavázali splňovat etické standardy při výběru a spolupráci a modelkami. Tato charta se zaměřuje na specifické potřeby modelek při obzvlášť náročné a psychicky vyčerpávající práci v prostředí zakázek pro luxusní módní domy. Novinkou v oblasti těchto kodexů je mimo jiné garance práv na psychickou podporu a terapeuty v rámci zakázek, povinnost předložit osvědčení o zdravotní způsobilosti, přítomnost třetích osob při focení aktů či kampaní s erotickým podtextem a právo na občerstvení po dobu práce. Tato charta reaguje i na skandál, který v roce 2016 vyvolalo nekorektní chování organizátorů castingu pro přehlídku luxusní značky Balenciaga, na které posléze řada modelek upozornila a přitáhla tak k této problematice pozornost.

Co se týče úpravy na úrovni právních řádů, ustanovení týkající se modelingu jsou zakotvena ve Spojených státech amerických v New York Labour Law a týkají se dětských modelů. Francie, jako jedna z největších módních velmocí se zaměřuje kromě korektního zacházení s modelkami i na vliv, který by jejich činnost mohla mít na společnost. Důkazem toho je tzv. photoshop law, které vešlo v účinnost v roce 2017 a klade důraz zejména na zdravý obraz modelek vyobrazovaných v reklamních kampaních. Fotky, které jsou upraveny pomocí počítačových programů, musí být viditelně a jasně označeny prohlášením „Upravená fotografie“. Na konec byla pro porovnání představena stávající situace v ČR. S politováním bylo konstatováno, že v oblasti modelingu je česká právní úprava neexistující a ani v oblasti soft law kodexů neexistují strukturované dokumenty, které by tomuto odvětví dávaly jasné morální hranice. Pozornosti bylo představeno centrum Anabell, které se dlouhodobě zabývá problémy spojenými s poruchami příjmu potravy a poskytuje pomoc těm, kdo jimi trpí. Konference byla zakončena oznámením iniciativy Ústavu práva módního průmyslu přizvat zainteresované strany k diskuzi nad vytvořením Modeling Best Practices, které by upravovaly postavení modelek, poměry, nastavení korektních a morálních zásad, zvýšení kvality a průhlednosti modelingového odvětví v České republice.

http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/fashion-law-conference-2017-modeling-insight

Strategie módních značek na internetu a sociálních sítích

Ústav práva módního průmyslu

Ve čtvrtek 20. 4. 2017 se konal v Galerii Českých center seminář Strategie módních značek na internetu a sociálních sítích pořádaný Ústavem práva módního průmyslu. Pozvání přijali dva hosté: Pavel Škařupa, zakladatel poradenské společnosti Inogami a značky inovativního prádla Treat Wear, a Nikola Pantovič, viceprezident Socialbakers pro Benelux, DACH, střední a východní Evropu, Blízký východ a Afriku.

Jako první vystoupil Pavel Škařupa, který přítomným návrhářům nastínil důležitost digitálního prostředí pro dnešní podnikatele, kteří mají zájem o mezinárodní trh. Každý podnikatel by si měl na začátku položit 4 otázky: Pro koho? Co nabízím? Jak komunikuji? Proč to dělám?

Odpovědi na tyto otázky by se měly odrazit na podobě online propagace módní značky. Tzv. digitální trychtýř ukazuje postup pro získání zákazníků. Nejprve musí návrhář zákazníka na internetu odchytnout, zaujmout, poté s ním sjednat smlouvu, a nakonec s ním nadále udržovat kontakt (zkráceně z anglického: catch, connect, close, care). Dobrá prezentace na internetu podle Škařupy zahrnuje krátká demonstrační videa, ukazuje respekt k zákazníku a vášeň podnikatele vyrábět jeho produkt. Pro návrháře je také důležité vidět za svou značkou příběh, filozofii. Ty prezentovat a v této prezentaci být konzistentní.

Nikola Pantovič nejprve pomocí grafu návrháře informoval, že nejsledovanější sociální sítí je Facebook, který navštíví měsíčně 1,86 miliardy lidí, poté Instagram s 600 miliony a nižší sledovanost pak mají sítě jako Twitter, Snapchat, Pinterest a LinkedIn. Důležitost prezentace módních značek na sociálních sítí demonstruje i zvyšující se nabídka pracovních míst v této oblasti. Mezi lety 2015 a 2016 vzniklo 24 000 nových pracovních pozic, což byl nárůst o 45 %. I vlastní společnosti dnes investují stále více prostředků ze svého marketingového rozpočtu do mediální prezentace. Sociální média také významným způsobem mění módní průmysl. V roce 2016 byla poprvé k prodeji dostupná kolekce v den konání módní přehlídky (see-now buy-now). Největšími trendy v sociálních sítích pro rok 2017 jsou: video, živé vysílání, zpravodajství na svých kanálech, práce s influencery, používání obsahu, který vytvořili uživatelé a v neposlední řadě aktivismus v otázkách sociálních a politických.

Dle Pantoviče by měly značky na sociálních sítích používat originální videa a nesdílet pouze odkazy, využívat nové možnosti aplikací jako jsou například „insta stories“ či 360° video. Další možností je prezentovat své zboží třeba v hudebním video klipu nebo zveřejňovat videa s představiteli značky, kde se jich mohou lidé v přímém přenosu dotazovat. I v případě placených příspěvků je třeba dbát na jejich kvalitu, a to s ohledem na skutečnost, že při vyšší sledovanosti jsou i tyto placené příspěvky levnější. Průzkumy však ukazují, že pouze 15 % placených příspěvků dosahuje špičkové kvality. Při hledání influencerů je třeba být opatrný, aby propagovali produkt, který koresponduje s jejich věkem a životním stylem. Další možností propagace je také vyhledání mikroinfluencerů, což je situace, kdy například sportovní značka vytvoří a využije dosahu lokální skupinu běžců. Značky také mohou sdílet fotky svých zákazníků s krátkým příběhem, proč si daný produkt koupili a zda jsou s ním spokojeni. Propagaci značky může pomoci i její aktivismus v politických nebo sociálních otázkách, ale musí být uvěřitelný. Závěrem bylo návrhářům doporučeno přidávat příspěvky maximálně 1x za den a dbát na jejich kvalitu, respektovat odlišnou povahu různých sociálních sítí a sledovat nové nástroje sociálních sítí, jejichž využití zejména v počáteční testovací verzi nebývá finančně náročné.

Nikola Pantovič, viceprezident  Socialbakers pro Benelux, DACH, střední a východní Evropu, Blízký východ a Afriku. Za dobu více než pětiletého působení v Socialbakers sbíral zkušenosti s různými částmi businessu od vývoje partnerských programů, zakládání týmu Professional Services až po vedení oddělení pro globální podniky, které řídí v současnosti. Před nástupem do Socialbakers pracoval Nik pro McKinsey & Company.

Pavel Škařupa, zakladatel poradenské společnosti Inogami a značky inovativního prádla Treat Wear. Pavel disponuje bohatými zkušenostmi z oblasti vývoje nových produktů, marketingu a obchodu, které získal ve vedoucích pozicích jak u nás, tak v zahraničí. Působil přes 14 let ve společnosti Procter & Gamble např. v Japonsku a Švýcarsku, kde ve své poslední pozici řídil globální marketing vlasové kosmetiky. V roce 2010 se vrátil zpět do České republiky, aby působil jako poradce ve společnosti McKinsey & Company a následně šéfoval marketingu v české Raiffeisenbank. V roce 2014 založil poradenskou společnost Inogami zabývající se marketingem a inovacemi, a o dva roky později českou značku inovativního prádla Treat Wear.

http://www.pravniprostor.cz/aktuality/aktuality/strategie-modnich-znacek-na-internetu-a-socialnich-sitich

Případ Urban Outfitters vs. Navajo tribe

Veronika Trusinová, vítězný příspěvek soutěže studentských prací v rámci #FLC2016

Dalo by se říci, že právo módního průmyslu je mezi právními odvětvími ještě nedospělé a nezkušené. Je vlastně pořád tak trochu v plenkách. Už teď je ale jasné, že jeho plenky jsou určitě značkové a rozhodně budou stát hodně peněz. Módní průmysl se totiž stále rozvíjí a ve sporech, které v něm vznikají, jde zpravidla o velké částky peněz.

Velké množství těchto sporů má spojitost s Francií či Itálií jako tradičními módními velmocemi. Kromě evropských soudů se ale právem módního průmyslu zabývají soudy třeba v Asii či Spojených státech amerických. Ne úplně typickým módněprávním sporem z amerického prostředí je případ Navajo tribe vs. Urban Outfitters. 

V roce 2001 začala značka Urban Outfitters některé své výrobky s indiánskými vzory označovat názvem kmene amerických indiánů Navajo. V roce 2012 vyzvali zástupci kmene Navajo společnost k zanechání takové činnosti, na základě této výzvy pak Urban Outfitters názvy Navajo ze svých výrobků odstranilo. Názvy Navajo ale nebyly odstraněny u výrobků dalších značek pod hlavičkou Urban Outfitters, Free People a Anthropologie, a tak zástupci kmene Navajo podali žalobu s tím, že požadují zanechání činnosti a paušální odškodnění, případně 1000 dolarů za každý den neoprávněného použití jména Navajo. Oproti ostatním sporů z oblasti fashion law je zajímavé, že kmen Navajo jako žalobce neargumentuje pouze neoprávněným užitím své ochranné známky, kterou má zaregistrovánu hned pro několik tříd výrobků a služeb, ale i porušením jiných zákonů, konkrétně Indian Arts and Crafts Act of 1990, tedy zákona, který má chránit kulturní dědictví původních Američanů.

Soud v Novém Mexiku sice v této věci vydal několik dílčích rozhodnutí, ale spor prozatím není u konce. V poslední fázi v červenci tohoto roku se soud zabýval povahou názvu Navajo jako takového, a dospěl k poměrně překvapivému závěru, který může významně ovlivnit celý případ. Zástupci kmene Navajo měli za to, že cílem Urban Outfitters bylo vyvolat u spotřebitelů pocit, že takto označené výrobky mají nějaké spojení s jejich kmenem a tak tedy mimo jiné využívat pověst a dobré jméno kmene Navajo. Urban Outfitters se hájí tím, že názvem Navajo pouze poukazoval na indiánský styl vzorování, které se v módě běžně používá. Soud pak dal za pravdu Urban Outfitters v tom, že použití ochranné známky jiného subjektu je možné, pokud se jedná o použití, které spíše slouží k popisu geografické skutečnosti či původu, a že o takové použití se v tomto případě jednalo. Překvapivě podle soudu není název Navajo pro spotřebitele dostatečně známým pojmem pro to, aby se zbavil geografické popisnosti a byl spojován s jediným soutěžitelem, a to přesto, že kmen Navajo je největším a nejznámějším kmenem původních Američanů.

Jak již bylo řečeno výše, případ stále není u konce a může dojít ke zvratu, ale minimálně směr, kterým se po nejnovějším rozhodnutí případ ubírá, je velmi zajímavý a pro milovníka módy a práva sledování hodný.

Článek je výherním píspěvkem soutěže Ústavu práva módního průmyslu pořádané v rámci Fashion Law Conference 2016.

http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/pripad-urban-outfitters-vs-navajo-tribe

Nejvýznamnější spory roku 2016 v módním průmyslu

Ústav práva módního průmyslu

Rok 2016 byl z pohledu sporů v oblasti fashion law v Evropě a USA opravdu významný. Byli jsme svědky podstatného posunu v některých dlouholetých sporech a zároveň jsme se dočkali úplně nových kauz a soudních rozhodnutí. Níže přinášíme čtenářům přehled těch nejzajímavějších sporů, jakož i dalších událostí v oblasti fashion law v uplynulém roce, které si jistě zaslouží pozornost.

1)      Soudní spory v oblasti duševního vlastnictví

Pražská tržnice

Soudní dvůr Evropské unie („Soudní dvůr“) rozhodoval o předběžné otázce podané Nejvyšším soudem České republiky. V tomto případě[1] se několik módních domů včetně Tommy Hilfiger, Burberry nebo Lacoste, domáhalo ochrany svých práv proti společnosti DELTA CENTER a.s., která provozuje tzv. „Pražskou tržnici“. Soudní dvůr rozhodl, že osobu, která má pronajatý areál tržnice a prostor v areálu dává do podnájmu jednotlivým trhovcům, kteří následně prodávají padělané výrobky, lze považovat za „prostředníka, jehož služby jsou užívány třetími osobami k porušování práva duševního vlastnictví“ ve smyslu evropské směrnice o dodržování práv duševního vlastnictví[2]. Dále Soudní dvůr potvrdil, že osoby, jejichž práva duševního vlastnictví byla porušena, se mohou domáhat soudních zákazů nejen vůči trhovcům, kteří padělané zboží prodávají, ale i vůči takovému „prostředníkovi“, který jim poskytuje určité služby (v tomto případě prodejní prostory). Hranice pojmu „prostředník“ tak Soudní dvůr, i s ohledem na svou předchozí judikaturu[3], nastavil poměrně široce, a je otázkou, zda v budoucnu takový výklad nemůže být ze strany třetích osob úmyslně zneužíván.

Červená podrážka

Další zajímavou předběžnou otázku v loňském roce Soudnímu dvoru položil[4] nizozemský soud v souvislosti s žalobou společnosti Christian Louboutin, která se domáhá ochrany svých typických „louboutinovsky“ červených podrážek, proti žalované společnosti Van Haren Schoenen, která prodávala lodičky s červenou podrážkou. Soudní dvůr se má zabývat tím, zda výraz „tvar“ ve smyslu evropské směrnice o ochranných známkách[5], je omezen pouze na trojrozměrné vlastnosti výrobku (tzn. obrysy, rozměry nebo objem) nebo zahrnuje i další vlastnosti výrobku, jako například jeho barvu. Soudní dvůr dosud o této otázce nerozhodl, a tak bude zajímavé sledovat, zda se přikloní k názoru okresního soudu v Haagu, který v rozhodnutí o předběžném opatření[6] dospěl k názoru, že „louboutinovská“ červená podrážka požívá v tomto případě ochrany.

Gucci v. Guess

Společnosti Gucci a Guess se dočkaly dalšího milníku v rámci dlouholetých probíhajících sporů, když Tribunál rozhodl[7], že ochranné známky společnosti Guess jsou dostatečně jedinečné a nejsou zaměnitelné s ochrannými známkami společnosti Gucci, neboť jsou tvořeny komplexním symetrickým vzorem složeným ze stylizovaných písmen, který představuje velmi specifický a komplexní grafický design. Skutečnost, že ochranné známky obou společností vychází z grafického provedení písmene „G“, není podle Tribunálu samo o sobě důvodem, proč by měly být považovány za zaměnitelné, když poskytují prostor pro specifickou stylizaci písmen a rozdílné grafické vyobrazení.

Šachovnicový vzor

V neposlední řadě, v loňském roce došlo k uzavření sporu mezi společností Louis Vuitton a obchodním řetězcem Nanu-Nana o ochrannou známku Louis Vuitton v souvislosti se šedým a hnědým šachovnicovým vzorem. Louis Vuitton se sice odvolal proti rozhodnutí Tribunálu, které potvrdilo neplatnost těchto ochranných známek, avšak ještě, než Soudní dvůr o odvolání rozhodl[8], došlo mezi stranami ke smírnému mimosoudnímu vyrovnání a společnost Nanu-Nana vzala zpět návrh na prohlášení neplatnosti uvedených ochranných známek Louis Vuitton.

2)      Doménové spory a sociální sítě

V oblasti doménových sporů jsme i v loňském roce zaznamenali zejména případy neoprávněného užívání ochranných známek jako součást doménového jména, prodej padělaných výrobků na doménách zaměnitelných nebo přímo obsahujících obchodní firmu jiných výrobců módního zboží, nebo případy tzv. cybersquattingu nebo typosquattingu. Zveřejněná analýza[9] Mezinárodní organizace duševního vlastnictví („WIPO“) přinesla zhodnocení uplynulého roku 2015 z pohledu doménových sporů. Jejich číslo od předešlého roku stouplo o 4,6 % a právě módní průmysl se stal oblastí s jejich nejvyšším počtem. Ze statistiky zveřejněné WIPO pro rok 2016 dokonce vyplývá, že doménové spory dosáhnou historicky nejvyššího počtu, na závěrečné zhodnocení si však ještě budeme muset počkat.[10]

Alexander Wang

Za zmínku stojí především vítězství Alexandra Wanga v USA v případě neoprávněného užívání jeho ochranných známek jako součást doménového jména a cybersquattingu. Tento případ je významný zejména svým rozsahem, neboť U.S. District Court for the Southern District of New York Alexandru Wangovi přisoudil 459 doménových jmen (mezi nimi např. doménové jméno "alexanderwangshoessale.com") a náhradu škody ve výši 90 mil. USD. Dodejme ovšem, že tato na první pohled vysoká částka bude mít v praxi spíše symbolický význam, jelikož žalovaní vlastníci domén jsou ve většině případů nedohledatelní.

Prada

Dalšími společnostmi, které mj. úspěšně vedly doménové spory před WIPO, jsou například Prada a její dceřiná společnost Miu Miu, které namítaly zaměnitelnost a neoprávněné užívání svých ochranných známek v případě několika desítek doménových jmen. WIPO v těchto případech rozhodl o převodu doménových jmen společnosti Prada, neboť domény měly sloužit k prodeji padělaného zboží značky Prada a Miu Miu.[11]

Hugo Boss

Je však důležité zdůraznit, že nejen v případech, kdy je evidentní, že domény jsou registrovány ve zlé víře a slouží k prodeji padělaného zboží, dochází k porušování práv duševního vlastnictví vlastníka ochranných známek. Zajímavým případem z tohoto pohledu je rozhodnutí[12] WIPO ve věci doménového sporu společnosti HUGO BOSS, které potvrdilo, že i pasivní neoprávněné držení doménového jména (jinými slovy pouhé "zaparkování" doménového jména), v tomto případě „hugoboss.site“, může zakládat jednání ve zlé víře, dokonce i když na předmětné webové stránce není umístěn žádný obsah.

@Chanel

V souvislosti s ochranou duševního vlastnictví jsme v loňském roce mohli sledovat případ, který se odehrál na sociální síti Instagram. Módní dům Chanel poté, co se rozhodl založit oficiální účet na Instagramu, zjistil, že název @Chanel již několik let používá mladá žena jménem Chanel Bonin z Kanady. Módní dům tedy zvolil název @chanelofficial, ale zřejmě podnikl kroky, aby bylo ze strany Instagramu prošetřeno, zda nedochází prostřednictvím účtu @Chanel k porušování práv k ochranné známce Chanel. Přesto, že se v průběhu roku situace několikrát změnila a po nějakou dobu se zdálo, že byl účet @Chanel zrušen, Chanel Bonin se v létě podařilo účet pod tímto jménem obnovit, ačkoli došlo k výmazu několika jejích fotografií, které potenciálně mohly práva módního domu Chanel porušovat.

3)     Pracovně-právní spory

V odvětví pracovního práva přinesl vlnu zájmu především spor Hedi Slimane v. Kering (Saint Laurent). Řízení mezi bývalým kreativním ředitelem Yves Saint Laurent Maison (dnes jen Saint Laurent) a módním koncernem Kering (Gucci, Balenciaga, Stella McCartney, Alexander McQueen a další) se sice tradičně týká konkurenční doložky, tentokrát ale naruby. Ještě před ukončením spolupráce skupina Kering návrháře vyvázala z konkurenční doložky. Co by pro jiné byla dobrá zpráva, byla pro návrháře, který neplánuje v módě v nejbližší době působit, zlý sen. Heidi Slimane proto trval na účinnosti doložky a finanční kompenzaci s ní spojené. A výsledek? Francouzský soud nařídil společnosti Kering zaplatit návrháři částku $ 13 milionů, která odpovídá kompenzační sumě doložky.

Plnění konkurenční doložky ze strany jedné ze svých nejlepších kreativních ředitelek Laury Kim a oddálení jejího nástupu k Oscar de la Renta se na konci loňského roku u Nejvyššího soudu státu New York svou žalobou domáhala Carolina Herrera Ltd. O tom, zda Laura Kim bude moci pod značkou Oscar de la Renta předvést své modely na únorovém fashion weeku v New Yorku rozhodne soud v průběhu ledna. (Pozn. red.: Ke dni publikace došlo mezi stranami ke smírnému mimosoudnímu vyrovnání.)

4)     Akvizice a soutěž

Mapa módního průmyslu se z pohledu akvizic za rok 2016 příliš nezměnila. Skupina G-III Apparel (Calvin Klein, Tommy Hilfiger, Levi’s a další) dokončila akvizici Donna Karan International a získala 19% podíl ve značce Karl Lagerfeld. Hermès se stal minoritním akcionářem v Pierre Hardy, Montefiore Investment získal 51% většinu v Isabel Marant, katarská Mayhoola převzala Balmain, Chanel investoval do čtyř továren na hedvábí a ve sféře wearables Fitbit získal Pebble Software. Burberry odolalo několika nabídkám převzetí od Coach a jeho akcie stoupají. PETA překvapila trh luxusního zboží tím, že koupila jedinou akcii v Hermès v hodnotě $ 360 milionů, čímž si zajistila přístup na valné hromady. American Apparel a Nasty Gal upadly do konkursu.

Mezi významné kauzy ze soutěžně-právní oblasti patří klamavé označování cen v obchodních řetězcích Burberry Outlet. Této nekalé obchodní praktiky se měla módní značka dopouštět tím, že vedla spotřebitele k domněnce, že uváděné ceny představují autentické informace o cenách produktů v outletech Burberry. Ve skutečnosti módní značka Burberry dané produkty vyráběla přímo za účelem jejich prodeje ve svých outletech za cenu pod označením “Nyní”. Produkty tak nikdy nebyly nabízeny za uváděné ceny, které byly smyšleny za účelem vzbudit falešný dojem snížení cen a iluzi výhodné koupě.

Daně a daňové ráje byly často používanými pojmy v souvislosti s obcházením vysoké daně z příjmu právnických osob ve Spojených státech amerických (35 %) v porovnání s nižšími sazbami jiných států. Na seznamu společností, které potencionálně přesouvají své zisky do států s nižšími sazbami, figurují i společnosti jako je Nike a Levi Strauss.[13]

5)     Trestní právo

V oblasti trestního práva se ve Francii vyšetřuje případ dvou vedoucích pracovníků LVMH, kteří byli v září vzati do vazby v souvislosti s probíhajícím trestním vyšetřováním zneužití informace a postavení v obchodním styku. Proti svému rivalovi se jako civilní žalobce připojila i značka Hermès.

Ve Spojených státech také skončila trestněprávní kauza ve věci Praepitcha Smatsorabudh, ženy, která vydělala více než milion dolarů tím, že nakupovala originály luxusních kabelek ve více než 60 obchodech po USA za použití 16 různých kreditních karet, aby se vyhnula podezření, a následně vracela padělky, které do USA propašovala z Číny a Hong Kongu, zatímco originální zboží prodávala na internetu. Soud kromě povinnosti nahradit škodu rozhodl také o trestu odnětí svobody v délce 30 měsíců.

[1] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 7. července 2016, Tommy Hilfiger Licensing LLC a další v. DELTA CENTER a.s., věc C-494/15.

[2] Článek 11 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/48/ES, o dodržování práv duševního vlastnictví, ze dne 29. dubna 2004.

[3] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 12. července 2011, L’Oréal SA a další v. eBay International AG a další, věc C-324/09.

[4] Projednávaná věc C-163/16.

[5] Článek 3 odst. 1 písm. e) bod iii) směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, ze dne 22. října 2008.

[6] District Court of the Hague, věc C/09/436517/KG ZA 13-123.

[7] Rozsudek Tribunálu (třetího senátu) ze dne 11. října 2016, Guccio Gucci SpA v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, věc T-753/15 a věc T-461/15.

[8] Rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 21. dubna 2015, Louis Vuitton Malletier v. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu, věc T-359/12 a věc T-360/12.

[9] Analýza Mezinárodní organizace duševního vlastnictví (WIPO), dostupné online: http://www.wipo.int/export/sites/www/pressroom/en/documents/pr_2016_789_annexes.pdf#page=4

[10] Total number of Cases per Year, Mezinárodní organizace duševního vlastnictví (WIPO), dostupné online na: www.wipo.int/amc/en/domains/statistics/cases.jsp

[11] Rozhodnutí Arbitrážního a mediačního centra WIPO ze dne 22. června 2016, PRADA S.A. v. xie xiaomei / zhang yuanyuan / zhou honghai / zhouhonghai / Zhou Hong Hai / Honghai Zhou / deng wen / xie peiyuan / Jianghong Wang / xie caida / liu min / du linmei, věc D2016-0799.

[12] Rozhodnutí Arbitrážního a mediačního centra WIPO ze dne 27. července 2016, HUGO BOSS Trade Mark Management GmbH & Co. KG, HUGO BOSS AG v. Irfan Butt, věc D2016-1123.

[13] http://ctj.org/ctjreports/2016/03/fortune_500_companies_hold_a_record_24_trillion_offshore.php#.WFLMsyMrK2w

http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/nejvyznamnejsi-spory-roku-2016-v-modnim-prumyslu

Právo módního průmyslu: výstřelek, nebo perspektivní obor?

JUDr. Renata Ryglová, Associate, White & Case

Módní průmysl je nezanedbatelným průmyslovým odvětvím, kterého se dotýkají právní normy na vnitrostátní, evropské i světové úrovni, zahrnující nejen oblast práva duševního vlastnictví, ale také oblast mezinárodního obchodu, daňového práva, pracovního práva a dalších souvisejících oborů.

Zatímco v některých státech, zejména v USA nebo Velké Británii, se již právo módního průmyslu oddělilo jako samostatné právní odvětví a pozornost mu věnují jak právní teoretici, tak specializované právní kanceláře[1], v České republice je právo módního průmyslu prozatím oborem neprobádaným.

Za zakladatelku tohoto odvětví se považuje americká právnička Susan Scafidi, která v roce 2005 spustila internetový blog pod názvem Counterfeit Chic, kde poprvé propojila právní a módní komunitu a otevřela debatu na téma právo a móda.[2] Dnes v USA nebo Velké Británii pojem „fashion law“ již nikoho nepřekvapí.

Právo módního průmyslu můžeme považovat za právní odvětví horizontální, neboli průřezové, které není komplexně upraveno a neobsahuje vlastní pojmosloví, ale zahrnuje normy a dílčí úpravu zejména práva autorského, ochranných známek, práva průmyslových vzorů, know-how, trade dress, či práva soutěžního a práva pracovního. Tyto normy se vztahují k předmětu módního průmyslu, tedy k materiálům, postupu a technologii výroby, tvaru a liniím, barvě, vzhledu povrchové úpravy, logu, názvu výrobku, ale i k licencování, uplatňování a vymáhání práv výrobci, módními návrháři nebo obchodními řetězci.[3]

Právo módního průmyslu kombinuje ochranu práv, kterou poskytují obě skupiny práva duševního vlastnictví - právo autorské i právo průmyslové. V oblasti módního průmyslu, kde se nové kolekce uvádějí na trh i několikrát ročně, se autorskoprávní ochrana výrobků uplatní nejvíce právě pro svou neformálnost. Módní výrobek, pokud je způsobilý ochrany vzhledem ke své jedinečnosti, je pak chráněn jako autorské dílo. Dalším způsobem neformální ochrany je ochrana nezapsaného průmyslového vzoru.

Z formálních způsobů ochrany se nejčastěji setkáme s průmyslovými vzory, pokud jde o samotné výrobky, a ochrannými známkami, pokud jde o názvy módních značek a jejich loga. Naopak užitné vzory a patentová ochrana nejsou pro právo módního průmyslu příliš relevantní, jelikož poskytují pouze ochranu technického řešení splňujícího kritérium novosti a průmyslové využitelnosti, které by se tedy mohlo vztahovat na vynálezeckou činnost, pokud jde o textilní stroje, nikoli samotné estetické výtvory.[4]

Velice důležitá je problematika ochranných známek. U módního zboží je totiž nejčastějším důvodem pro soudní spory právě porušení práv k ochranným známkám a jejich neoprávněné použití. Účelem ochranné známky je odlišit výrobky určité značky a pomoci spotřebiteli ve výběru tak, aby byl schopný svou oblíbenou módní značku jednoduše rozeznat a spolehnout se na její kvalitu. Módní značky nejčastěji chrání svůj název a jeho grafickou podobu, tzv. logo, prostřednictvím známek slovních, obrazových či smíšených. Tyto ochranné známky najdeme umístěné na samotných výrobcích a jejich obalech nebo na propagačních materiálech.

Pokud mluvíme o rozlišovací schopnosti ochranné známky, je pro módní průmysl relevantní také zápis samotné barvy jako ochranné známky. Klasickým případem je ochranná známka společnosti Tiffany & Co., barva „Tiffany Blue“, která se používá v interiéru těchto šperkařských prodejen nebo pro obaly výrobků. Dalším příkladem jsou podrážky luxusních bot Christian Louboutin, jejichž ikonická červená barva je v USA také chráněná ochrannou známkou.

Průmyslový vzor oproti tomu chrání samotný vnější vzhled výrobků a jejich estetické, vizuální a dekorativní aspekty. Průmyslovým vzorem může být v případě módního průmyslu jak vzor textilií, tak i výsledné výrobky.

Přesto, že v České republice si zatím právo módního průmyslu nevysloužilo pozornost, je zde dostatek prostoru pro jeho využití. Uplatnit se může nejen ve vztahu k módním návrhářům, ale také pro potřeby výrobců, kteří využívají specifické funkční materiály a speciální textilie, například početní výrobci tzv. outdoorových oděvů. Zároveň se v České republice může právo módního průmyslu uplatnit i v mezinárodním měřítku, například pokud jde o uplatňování ochrany práv zahraničních módních značek v případě jejich padělání.

Ekonomický význam módního průmyslu i zájem o obor práva módního průmyslu v poslední době v zahraničí roste. Zůstává otázkou, zda i v České republice bude toto odvětví časem považováno za plnohodnotný obor, nebo se ukáže, že se jednalo pouze o „módní výstřelek, který nepřežije sezónu“.

[1] Dallas, Vicki. The Opportunities of Fashion Law. In: Navigating Fashion Law. USA: Thomson Reuters/Aspatore, 2012. 84 s.

[2] Scafidi, Susan. Fiat Fashion Law! The Launch of a Label and a New Branch of Law. In: Navigating Fashion Law. USA: Thomson Reuters/Aspatore, 2012. 9 s.

[3] Colman, Charles. An Overview of Intellectual Property Issues Relevant to the Fashion Industry. In: Navigating Fashion Law. USA: Thomson Reuters/Aspatore, 2012. 115 s.

[4] Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 244 s.

http://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/pravo-modniho-prumyslu-vystrelek-nebo-perspektivni-obor

Fashion Law

Mgr. Zuzana Šimonovská, LL.M., partnerka, SIMONOVSKA IP

Právo módního průmyslu se vyčlenilo do samostatného právního odvětví v reakci na specifika, která módní průmysl přináší. Obdobně jako všechna ostatní právní odvětví zaměřená na konkrétní průmysl, je i toto odvětvím průřezovým. V některých jednotlivých oblastech práva jsou tak řešeny otázky pro právo módního průmyslu specifičtější než v jiných. Jedná se primárně o právo duševního vlastnictví, ale také například právo na ochranu spotřebitele, které velmi detailně upravuje pravidla pro označování textilních výrobků a obuvi.

V praxi se ovšem velmi často setkáte s tím, že návrháři tuto úpravu, jež je obsažena v evropské legislativě[1], neznají a obsah štítků od sebe vzájemně kopírují. Neméně zajímavou oblastí je i pracovní právo, kde hraje velkou roli atraktivita celého módního průmyslu. Ta vede k oblibě a rozšířenosti neplacených stáží, které byly v loňském roce předmětem velkého množství soudních sporů. O tyto stáže je obrovský zájem, problém je však v tom, že svou náplní pojem stáž vůbec nenaplňují a často suplují pracovní poměr. Velmi podstatné jsou z globálního hlediska otázky základních lidských práv v souvislosti s pracovními podmínkami v některých asijských továrnách a otázky vlivu na životní prostředí v souvislosti s ethical a sustainable fashion. V oblasti životního prostředí se lze také sekat s podmínkami ochrany ohrožených živočišných druhů, jelikož použití některých vzácných materiálů ze strany návrháře by mohlo vést k tomu, že by vytvořený model nebylo možno vyvézt či prodat.

Stěžejní role práva duševního vlastnictví a ochranných známek

Módní průmysl je průmyslem vizuálním, je postavený na návrzích, veliké proměnlivosti a různorodosti. Stěžejním odvětvím, které se zde uplatní, je proto právo duševního vlastnictví. V praxi se nejčastěji setkávám s dotazy typu: „Jak mám ochránit svůj návrh?“ Ne vždy je  odpověď snadná a jednoznačná. Rozsah ochrany se liší návrh od návrhu a jurisdikci od jurisdikce. Návrháři v dnešní době chtějí působit globálně, ale ve výsledku jim nelze zaručit ani ochranu prostřednictvím autorského práva. Kupříkladu v USA nepožívají oděvní návrhy víceméně žádné ochrany. V Evropě je velmi dobře použitelný a funkční nezapsaný vzor Společenství, který vhodně reaguje na proměnlivost a sezónnost módy.

Další, až notorickou otázkou, je problematika ochranných známek. V rámci rešerší a posuzování přihlašovaného označení je při konzultaci s návrhářem ohledně vznikající značky nezbytné upozorňovat rovněž na potřebu prezentace prostřednictvím sociálních sítí, které jsou v dnešní době pro návrháře stěžejním komunikačním prostředkem se zákazníky. Jsou případy, kdy požadovaná ochranná známka, do které byly investovány finanční prostředky, nebyla již k dispozici pro vytvoření požadovaného účtu. V této souvislosti můžeme použít konkrétní příklad z praxe týkající se módního domu Chanel, který pro svůj Instagram účet neužívá @Chanel, neboť patří slečně jménem Chanel Bonin, a je tedy nucen k prezentaci pod @chanelofficial. Přezkumné řízení Instagramu iniciované módním domem Chanel proti Chanel Bonin pro neoprávněnému užití ochranné známky pochybení neshledalo a nebylo pro Chanel kromě odstranění dvou zavádějících fotografií zrovna úspěšné.

Na samém počátku je s návrháři vhodné rovněž projednat, a to zejména v případech kombinovaných a obrazových ochranných známek, jakým způsobem chtějí svou značku na oděvy umisťovat. Jedná se o věc, kterou si oni sami předem často neuvědomují, ale oděvy svou značkou až na výjimky vždy označují nebo ji zapracovávají do svých návrhů. Ochrannou známku graficky zpracovanou jako graffiti nemusí být možné zpracovat běžnými metodami do tkaného štítku apod.

Další častou otázkou bývají registrace popisných názvů, rozšířené jsou pokusy zapsat si anglický překlad čehokoliv. Jako příklad lze uvést značný počet zamítnutých přihlášek ochranných známek se slovním prvkem „fashion week“ pro pořádání týdne módy.

Samostatnou kapitolou jsou padělky a zde pak pro zajímavost padělky ve formě parodie. Mnoho tvůrců nevnímá parodie jako padělek, tj. jako v uvedených případech zásah do práv k ochranné známce. Řada jurisdikcí sice nabízí různé doktríny fair use, ale v momentě, kdy návrhář dá výrobek na trh, těžko naplní podmínku toho, že se nejedná o výdělečnou činnost, a tedy všechny podmínky pro fair use nenaplní. Existuje řada případů, které skončily mimosoudní dohodou (Chanel v. What About Yves, Cartier v. Fahad Al Hunaif - KTHANKSBYE) nebo rozhodnutím soudu (Puma v. Pudel).

Známé kauzy módního průmyslu

Některé otázky související s módou jsou komplikovanější a zároveň pro další směřování průmyslu zásadní. První je bezesporu výhradnost užití barvy. V případě Christian Louboutin v. Yves Saint Laurent[2] bylo ze strany proslulého tvůrce střevíčků s červenou podrážkou a vlastníka ochranné známky uvedené níže napadeno užití červené podrážky na celočervených lodičkách YSL. Soud prvního stupně k tomuto řekl, že barva nemůže plnit funkci ochranné známky v módním průmyslu. Toto stanovisko bylo v odvolacím řízení zrušeno[3]. Případ i přes značnou proslulost Christiana Louboutina dopadl velkým kompromisem a v podstatě vítězstvím pro obě strany. Na straně YSL nebylo shledáno porušení ochranné známky a ochranná známka Christiana Louboutina nebyla vymazána. Došlo však k jejímu omezení na případy, kdy je barva svršku obuvi v kontrastu s příznačnou červenou barvou podrážky. Tento případ, byť v USA ukončený, je stále živý v několika dalších jurisdikcích, kde je zpochybňován zápis této ochranné známky.

Nezbytným příkladem jsou spory společnosti Adidas, která velmi často žaluje zásah do práv k ochranné známce skládající se ze tří pruhů a zkoumá výkladové možnosti zaměnitelnosti užití dvou či čtyř pruhů. Aktuálně se společnosti Adidas podařilo zabránit zápisu ochranné známky, která spočívala ve dvou pruzích (vyobrazené níže)[4]. Adidas je velmi známou značkou a ikonickou součástí streetstyle, proto také častou inspirací pro návrháře nebo předmětem parodií uměleckého charakteru či společenské kritiky.

Dalším velmi významným a zároveň poněkud překvapivým rozhodnutím byl případ loňského výmazu dvou ochranných známek módního domu Louis Vuitton vyobrazených níže. Podle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie[5] se jednalo o běžný šachovnicový vzor, konkrétně: „takový šachovnicový vzor, který je základním a běžným vyobrazením složeným z velmi jednoduchých prvků, přičemž je všeobecně známo, že toto vyobrazení je běžně používáno pro dekorativní účely… Zpochybněná ochranná známka vzhledem k tomu, že neobsahuje prvky, které by ji mohly individualizovat v porovnání s jinými ztvárněními šachovnicového vzoru, není způsobilá plnit svou základní funkci identifikace či původu ochranné známky… Řetězová a rastrová struktura zpochybněné ochranné známky nepředstavuje podstatnou vlastnost uvedené ochranné známky a nepřiznává jí rozlišovací způsobilost.“

Zmiňovanou přínosnost a vhodnost nezapsaného vzoru Společenství demonstruje jeho užití ve věci Karen Millen Fashions v. Dunnes Stores[6]. Nedlouho po uvedení kolekce společnosti Karen Millen se objevily totožné výrobky Dunnes Stores (viz vyobrazení níže). V tomto případě je podobnost podle mého názoru zjevná a nezapsaný vzor Společenství tak pomohl společnosti Karen Millen ochránit své návrhy.

Registrace domén

Registrace domén parazitujících na jménech návrhářů je fenoménem dnešní doby. Na jméně návrhářů se snaží parazitovat celá řada subjektů a pro svou vlastní obchodní činnost spočívající obvykle v prodeji padělků registrují domény od jména návrháře či oficiálního webu nějakým způsobem odvozené, např. isabel-marantsale.com, guccishoponline.org, jimmychoous.com.[7] Přestože takto registrované domény jsou na základě řízení a rozhodnutí příslušného rozhodčího centra často návrháři převedeny, samotná iniciace řízení tvoří velkou finanční zátěž. Je poté jen na návrháři, zda si tyto domény ponechá, nebo je uvolní. Tato problematika získala další pozornost s uvedením domén typu .cheap a .sucks, jejichž existence ohrožuje nejen módní domy, ale všechny velké značky, které se obávají hanobení svých jmen a nepřímo je tak nutí přistoupit k jejich registraci.

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 ze dne 27. září 2011 o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků a o zrušení směrnice Rady 73/44/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 96/73/ES a 2008/121/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/11/ES ze dne 23. března 1994 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se označování materiálů používaných v hlavních částech obuvi prodávané spotřebiteli.

[2] Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent Am., Inc., 778 F. Supp. 2d 445, 451, 457 (S.D.N.Y. 2011).

[3] Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America Holding, Inc., 696 F.3d 206 (2d Cir. 2012).

[4] T-145/14, adidas AG v. OHIM, Shoe Branding Europe BVBA.

[5] T‑359/12 a T‑360/12, Louis Vuitton Malletier v. OHIM, Nanu-Nana Handelsgesellschaft mbH für Geschenkartikel & Co. KG.

[6] C‑345/13, Karen Millen Fashions Ltd v. Dunnes Stores, Dunnes Stores (Limerick) Ltd.

[7] Příklady z rozhodovací praxe Arbitrážního centra Mezinárodní organizace duševního vlastnictví (WIPO AMC).

http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/fashion-law

Fashion Law Conference 2016

Ústav práva módního průmyslu

Dne 7. září 2016 se v prostorách Grandior Hotel Praha uskutečnila vůbec první konference na téma práva módního průmyslu „Fashion Law Conference 2016".Organizátorem konference byl Ústav práva módního průmyslu, z.ú. (UPMP),nezisková organizace, mezi jejíž cíle patří mimo jiné seznamovat módní návrháře s právními nezbytnostmi vrámci jejich profesního vývoje a rozvíjet právní povědomí o tomto novém právním odvětví na úrovni odborné veřejnosti (více informací na webuwww.upmp.cz). Konference se konala jako součást doprovodného programu Mercedes-Benz Prague Fashion Week S/S17 podzáštitou České advokátní komory, Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a Úřadu průmyslového vlastnictví ve spolupráci s e-pravo.cz a za podpory stálého mediálního partneraUPMP - pravniprostor.cz.

Záměrem konference, věnované primárně právníkům, bylo představit téma práva v módním průmyslu, jeho specifika a reálné postavení na lokální módní scéně. Konference byla rozdělena do dvou tematických panelů. První panel se týkal propojení módy, IT a e-commerce, druhý panel byl věnován duševnímuvlastnictví v módním průmyslu a souvisejícím právním otázkám. Na konferenci,na kterou přijalo pozvání přes sedmdesát účastníků z řad právníků, zástupců módního průmyslu a novinářů, vystoupili významné tváře české módní scény a přední odborníci na problematiku duševního vlastnictví.

Po úvodním slovu doc. Liběny Rochové se JUDr. Petr Hostaš ve své prezentaci věnoval zejména praktickým aspektům volby, držení a nakládání s doménovými jmény a doménovým sporům v módě. Leo Macenauer přiblížil posluchačům celou řadu otázek a úskalí souvisejících s budováním online i off-line prezencesvé módní značky zakázkového krejčovství. Jakub Šustek s tichou podporouĽubomíra Vyšína uvedli svou aplikaci Flubo a možnosti, které tato technologie nabízí zákazníkům online i off-line platforem k překonání nejednotného systému označování velikostí ze strany výrobců. Marie Krátká představila ne zcela známé analytické možnosti služby Google nejen jako nástroje on-line marketingu, nýbrž i jako prostředku pro zajišťování důkazů v případných sporech.

Dynamická přednáška Violy Fetisové byla zaměřena na otázky sezónnosti, trendů, inspirace a proměnlivosti, které jsou pro módní průmysl příznačné, se kterými je potřeba z právního pohledu počítat a znát principy jejich fungování. Denisa Nová přiblížila zejména posluchačům právníkům reálný pohled ze strany návrháře na to, jaké mohou i základní právní mechanismy představovat překážky v kreativní tvorbě. Prof. Ivo Telec velmi poutavým způsobem navázal na předchozí prezentace výčtem řady základních možností ochrany, které nabízí rozličné instituty práva duševního vlastnictví. Ing. Jiří Sedláček se na názorných příkladech vzávěru konference věnoval otázkám a možnostem využití průmyslových vzorů jako prostředků ochrany designu v módním průmyslu.

Bezesporu nejzajímavějším aspektem konference byla konfrontace dvou zcela odlišných pohledů na právní problematiku z perspektivy zástupců módníhoprůmyslu a právníků. Opakovaně byla prezentována „nepotřebnost smluv“ v přímé souvislosti s nemožností následné komercializace spolupráce či jinými negativními důsledky. Posluchači z řad právníků v této souvislosti zejména oceňovali možnost nahlédnout do vnímání právních problémů ze strany módních návrhářů jakožto jejich potenciálních klientů. Konference tak otevřeladiskuzi a upozornila na potřebu zvýšit povědomí o právních a obchodních souvislostech tohoto specifického právního odvětví.

Fashion Law Conference 2016: Právo a móda ruku v ruce

Hana Treutlerová, redaktorka Právní prostor.cz

Fashion Law Conference, pořádaná Ústavem práva módního průmyslu, nabídla účastníkům řadu přednášejících nejen z oblasti advokacie, ale také z oblastí s právem módního průmyslu souvisejících. Na konferenci promluvili mimo jiné zástupci Google Czech Republic, vedoucí Úřadu průmyslového vlastnictví a osobnosti z řad návrhářů a stylistů.

Konference byla součástí doprovodného programu zářijového Mercedes-Benz Prague Fashion Week S/S17 a nad jejím konáním převzali záštitu Úřad průmyslového vlastnictví, Česká advokátní komora a Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR.

"Bezesporu nejzajímavějším aspektem konference byla konfrontace dvou zcela odlišných pohledů na tuto problematiku, perspektivy zástupců módního průmyslu a právníků. Opakovaně byla prezentována „nepotřebnost smluv“ v přímé souvislosti s nemožností následné komercializace spolupráce či jinými negativními důsledky. Posluchači z řad právníků v této souvislosti zejména oceňovali možnost nahlédnout do vnímání právních problémů ze strany módních návrhářů jakožto jejich potenciálních klientů," přibližuje a hodnotí konferenci Zuzana Šimonovská, zakladatelka Ústavu práva módního průmyslu.

Prvním panelem účastníky provedl JUDr. Petr Hostaš, který promluvil na téma doménové právo. Jaký má názor na etablující se obor Fashion law? „Obecně vítám jakékoliv propojování práva a praxe. Právní řád je sice jen jeden, ale každé odvětví hospodářské činnosti má určitá specifika, která jsou příznačná právě pro něj. Smlouvy v oblasti výstavby se budou nutně lišit od smluv v oblasti módy, protože každá z těchto činností potřebuje řešit odlišné problémy. Jsem tedy rád, že se Ústav práva módního průmyslu snaží o etablování Fashion law tak, aby všechny, kdo se v oblasti módy pohybují nebo chtějí pohybovat, upozornil na úskalí, která je mohou potkat, a nabídl i jejich řešení,“ dodává. Tradičním příkladem propojení módního průmyslu a práva je „střet domény a ochranné známky či názvu právnické osoby, a to z důvodu shodnosti nebo zaměnitelnosti těchto označení. Zvláště v oblasti módy je pak tato zaměnitelnost používána k prodeji padělků, parazitování na známějších značkách, či k výdělkům z reklamy umístěné na webových stránkách,“ uvedl Hostaš. Druhým hostem byl Leo Macenauer, pánský krejčí působící pod stejnojmennou rodinnou značku. V prezentaci se zabýval online a offline marketingem módní značky, problematikou etablovanosti v souvislosti s možnostmi užívání online médií. Třetí v pořadí se ke slovu dostal Jakub Šustek, spoluzakladatel skupiny vývojářů aplikace Flubo.

Obor práva a módy propojila na závěr Ing. Marie Krátká, Industry Manager Google Czech Republic. Představila nástroj Trendy Google, který umožňuje nejen spotřebitelům porovnávat výrobky a jejich žádanost na trhu, ale může být také funkčním nástrojem při zjišťování shodných výrobků v rámci zneužití průmyslových vzorů. „Nástroj a vyhledávání jeho pomocí je jakýmsi obrazem zájmu internetové společnosti a z tohoto pohledu by tedy mohl sloužit jako jakési vodítko pro zjištění zájmu spotřebitelů, zavedenosti značky/produktu a jejího trvání.“ A jakými všemi prostředky se Google snaží či zamezuje parazitování a zneužívání na ochranných známkách, příp. doménách? Dokáže vůbec takovou věc "rozpoznat“? „K zodpovězení této otázky je potřeba vysvětlit, že výsledky vyhledávání jsou tvořeny několika placenými odkazy a pak tzv. přirozenými výsledky (tedy přirozenými výsledky hledání). Pro reklamní inzeráty je nutné, abyste byli majitelem ochranné známky a poté tuto známku můžete používat v textu inzerátu. Pokud dojde k porušení tohoto pravidla, lze skrze formuláře dostupné na našich stránkách podpory nahlásit takovéto porušení a Google inzeráty prošetří. Protože ochranné známky mají územní platnost, můžeme použití vaší ochranné známky prošetřovat pouze v regionech, kde k ní skutečně vlastníte práva. Pokud se vaše stížnost týká použití ochranné známky ve více regionech, uvádíte pak požadované informace pro každý region,“ dodává Krátká.

Druhý panel byl zaměřený na duševní vlastnictví v módním průmyslu a související právní otázky. Hosty byli MgA. Viola Fetisová, MgA. Denisa Nová, Prof. JUDr. Ivo Telec a Ing. Jiří Sedláček. Právě přednáška Fetisové vytvořila spojník mezi dříve nespojitelným. Autorka metody FashionCoach a iniciátorka meziuniverzitního projektu Creative Fashion Marketing iniciativu Ústavu práva módního průmyslu vítá s otevřenou náručí. „Na konferenci jasně zaznělo, že několik velmi zajímavých produktů, značek nebo kolaborací zaniklo, protože chyběl odborník, který by poradil, jak spolupráci nastavit tak, aby byla prospěšná pro všechny zúčastněné. Mohu přímo uvést příklad, který jsme řešili v praxi před nedávnem v rámci projektu Creative Fashion Marketing, kde měli studenti za úkol dostat produkty designérů do obchodů - první brzda, na kterou narazili, byly smlouvy, se kterými si nevěděli rady a potřebovali nutně odbornou pomoc.“ Jak je spolupráci s právní branží otevřena módní scéna? „Z vlastní zkušenosti vím, že pokud se podmínky spolupráce jasně dopředu nastaví i např. pomocí smlouvy, předejde se mnoha zbytečným problémům, které nás - kreativce - jen zdržují od tvoření. A teprve díky dohodám se spouští opravdová, otevřená a čistá spolutvorba,“ uvádí Fetisová.

http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/fashion-law-conference-2016

Fashion law je nepostradatelné, lépe bojuje i s padělky

Lukáš Šikel, redaktor měsíčníku Právní rádce

Právo módního průmyslu samo o sobě nedisponuje zákonnou úpravou a pro své účely využívá ustanovení z jednotlivých oborů. Jeho atraktivita v České republice přesto stoupá, i díky mladým návrhářům.

Vznik tak specifického oboru, jako je fashion law, se díky absenci vlastních zákonů může zdát zbytečný. Argumenty, které však za oborem stojí, mají jasno. "Oddělení práva módního průmyslu je dle mého názoru přirozenou reakcí na specifické problémy a potřeby módního průmyslu. Obdobně jako sportovní, zdravotní nebo automobilová, má i módní oblast celou řadu specifik, na které je potřeba reagovat adresně, nikoli pouze genericky. Z formálního pohledu nejde o vyčlenění "nového" práva, ale o výběr a přizpůsobení norem stávající právní úpravy potřebám určitého průmyslového odvětví," tvrdí Zuzana Šimonovská, zakladatelka Ústavu práva módního průmyslu s tím, že právo módního průmyslu je odvětvím průřezovým, obsahuje a dotýká se celé řady právních odvětví, práva občanského, duševního vlastnictví, ochrany spotřebitele, práva pracovního, správního či trestního. "Specifické je však díky charakteru módního průmyslu a otázek, které je zapotřebí v této oblasti řešit," dodává.

Gros práva módního průmyslu

Právo módního průmyslu se často potýká se specifickými problémy. Sem lze zařadit ochranu duševního vlastnictví, které hraje svou velkou roli nejen kvůli opakujícím se módním trendům, sezonnosti a padělkům. Dále je třeba zmínit i přesahy do dalších odvětví, jako je parfumerie či dekorace domácností, i spolupráci mezi jednotlivými obory, které vedou k nestandardním licencím a závazkům.

Fashion law se zabývá i modelingem. V tomto oboru je nutno řešit různé vízové a daňové povinnosti pro osoby, které v rámci výkonu svého povolání neustále cestují. U nezletilých je pak důraz na tuto oblast ještě vyšší.

Problémem, se kterým se módní průmysl setkává, jsou i stáže v módních domech. Ty často suplují hlavní pracovní poměr, a to i přesto, že jsou neplacené.

Fashion law řeší i pracovní podmínky ve velkovýrobnách, které často nedosahují základních standardů. Dále řeší využívání materiálů, které dle zákonů nelze do určitých zemí vyvážet v rámci ochrany živočišných druhů.

Česká specifika

V České republice se fashion law řadí k oborům mladým, kdežto v zahraničí začínají už vznikat studijní obory, které se jeho problematice věnují. Je tomu tak možná díky nedostatku módních domů v Česku. Podle Zuzany Šimonovské hraje však obor na tuzemském trhu čím dál tím větší roli. "Módní a zpracovatelský průmysl má v Čechách velmi bohatou tradici a silné kořeny, na které se snaží řada mladých talentovaných návrhářů navázat, a v dnešní době, kdy se vše začíná pomalu navracet k lokální výrobě, kvalitním materiálům a řemeslnému zpracování, místo odchodu do zahraničí zakládají vlastní značky," vysvětluje.

Za významnou část českého módního průmyslu považuje Šimonovská inteligentní textilie a tzv. wearable technologies (například chytré hodinky). Veřejnosti je nejvíce známá problematika padělků, která se váže i k nelegální trhové činnosti, nadále i 3D tisk. "Zajímavými případy z praxe jsou však také různé formy spolupráce mezi návrháři a s tím související smluvní nastavení, resp. vzniklé spory," dodává Šimonovská.

Kopírování štítků se nevyplácí

Ke špatnému označování výrobků dochází převážně u menších a začínajících módních návrhářů, kteří štítky kopírují od jiných společností. Větším problémem je však dle Šimonovské nedostatečné označování materiálu, jako například procentní zastoupení látek, za které mohou výrobci nebo jednotliví dodavatelé.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 27. září 2011 o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků vede ke snížení legislativní zátěže, a to tím způsobem, že zjednodušuje a zrychluje schvalování a zavádění nových druhů textilních vláken, vede však i k upřesnění označování textilních výrobků materiálovým složením v rámci EU. A hlavně to je třeba při vytváření označovacích štítků zohledňovat. Nařízení samo o sobě dále podporuje inovace v oděvním a textilním průmyslu.

DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ

Nejčetnějším tématem práva módního průmyslu je duševní vlastnictví. Vzhledem k tomu, že celý módní průmysl je založený na jednotlivých módních návrzích, je právě této výseči věnována největší pozornost. K duševnímu vlastnictví se bezpochyby pojí i ochranné známky.

Ochranná známka a judikáty

Za ochrannou známku lze považovat samotný název značky, logo, ale například i barevnou kombinaci či výrazně specifický vzor. Nicméně ochranná známka jako nástroj právní ochrany značky, pomocí které jsou jednotlivé firmy rozlišovány, nemá stále pevně stanovenou definici a její význam je stále pozměňován díky rozhodovací pravomoci soudů.

Jsou vydávány judikáty, které upřesňují, za jaké situace lze považovat za ochrannou značku například barevnou kombinaci. "Rozhodnutí ve věci Christian Louboutin S.A. v. Yves Saint Laurent America, Inc. otevřelo otázku, zda barva vůbec může plnit funkci ochranné známky v módním průmyslu. Ve svém konečném rozhodnutí soud sice omezil ochrannou známku Ch. Louboutina na případy, kdy je barva svršku obuvi v kontrastu s červenou barvou podrážky, ale následovala vlna návrhů na výmaz této ochranné známky v jurisdikcích po celém světě," zdůrazňuje Šimonovská.

Nadále zmiňuje probíhající řízení u SDEU, které se pokouší definovat "tvar". Ve sporu jde o to, zda tvar definují pouze trojrozměrné vlastnosti výrobku, jako je objem či rozměry, nebo se k nim řadí i barva.

Významného rozhodnutí se dočkala i světoznámá značka Louis Vuitton, které byla ve sporu odepřena ochrana pro "Damier Canvas", tedy vzor, který je pro značku specifický. Pro evropský trh je dle rozhodnutí vzor považován za běžný šachovnicový. Průmyslový vzor byl předem nezapsaný, v případě, že je poměrně běžný, není dle rozsudku hodný ochrany. "Aktuálním případem je rozhodnutí ve věci Burberry Limited (UK) et al v. Moise proti užití ochranných známek Burberry v rámci uměleckého pseudonymu rappera Burberry Perry, vlastním jménem Perry Moise, a přebalu jeho alba," doplňuje Šimonovská.

Parodie

Do sporů se dostávají i společnosti, které velké módní domy parodují. Jak je mnohým známo z prodejen s humornými předměty, lze narazit na kousky, které parodují například značku Puma. Ta se dočkala i své předělávky na "Coma", kdy šelma místo výskoku leží na zádech, v kómatu.

Německá společnost se soudila se společností Pudel, kdy byla šelma nahrazena pudlem. Soud v tomto případě rozhodl, že Pudel je parodií a ta nemůže být registrována jako samostatná značka.

Sociální sítě

Pro jednotlivé módní domy je stěžejní propagace na sociálních sítích, nicméně ne vždy probíhá dle představ podniku. "Módní dům Chanel na Instagramu užívá účet @chanelofficial, když účet @chanel byl registrován dříve a je užíván dívkou jménem Chanel Bonin," zmiňuje Šimonovská.

V rámci přezkumného řízení iniciovaným společností Chanel bylo v tomto případě pouze rozhodnuto o odstranění dvou zavádějících fotografií, nicméně užívací právo díky křestnímu jménu dívce náleží.

Padělky

Padělání kousků, které módní domy produkují, je dlouhodobým problémem. Nejen v přímořských letoviscích lze na jednom místě potkat kousky z domů Chanel, Dolce & Gabbana i Hermés...

Náklady na odhalování padělků v dnešní době stále stoupají, a proto je díky svému zaměření fashion law vítáno. "Domnívám se, že právě díky zaměřené a specificky formulované právní argumentaci a následně vznikající judikatuře, odpadají výkladové nejasnosti a čím dál přesněji se vymezuje rozsah ochrany a hranice padělatelství," uzavírá Zuzana Šimonovská.

Zdroj: Právní rádce, vydání z 9.9.2016.

https://pravniradce.ihned.cz/c1-65426800-fashion-law-je-nepostradatelne-lepe-bojuje-i-s-padelky

Čeští návrháři a právo: past nepsaných dohod

Veronika Ruppert, Radio Wave Modeschau

Ústav práva módního průmyslu je nová instituce, která chce přispět k lepšímu právnímu povědomí na české designérské scéně i v módním průmyslu. V letošním roce už UPMP uspořádal dva semináře a další je v plánu na nadcházejícím podzimním týdnu módy Prague Fashion Week. Právníci Zuzana Šimonovská a Filip Čabart v Modeschau mluvili o nejčastějších právních problémech v prostředí autorského módního designu. Návrháři se například často drží jen nepsaných dohod, dopředu si jasně nestanoví základní podmínky spolupráce. „Bývá problém v tom, že není předem vymezené, kdo co přináší, není rozdělená rozhodovací pravomoc, jasně rozdělený výnos z případné společné činnosti. Neřeknou si, jak budou značku propagovat, kdo k ní bude mít jaká práva a podobně. Stačí si přitom tyto základní body dát na papír, nebo si je vyměnit e-mailem. Předejde se tak problémům i rozdílným očekáváním od společné práce,“ říká Zuzana Šimonovská. Praktické předměty v této oblasti na českých designérských školách podle ní chybí.

Zkušenosti se spoluprací s návrháři chybí i v českém průmyslu, tvrdí Filip Čabart. „Celý proces je u nás zatím v plenkách, máme tu jen jeden módní dům, který se spolupráci s designéry systematicky věnuje (poznámka redakce: Pietro Filipi). Kdyby na takové spolupráce bylo zvyklých více značek, určitě by existoval i nějaký jednoduchý template, se kterým by všichni rádi pracovali, a nikomu by nepřišlo zvláštní, že designér chce podepsat nějakou smlouvu.“ Poslechněte si více v rozhovoru a zapište si do diáře datum 7. září, kdy se odehraje Fashion Law Conference 2016.

https://wave.rozhlas.cz/modeschau-vizionarsky-textil-plzenska-taktilni-vlna-a-ceske-modni-pravo-5197773

Ústav práva módního průmyslu: Financování v módě

Hana Treutlerová, redaktorka Právní prostor.cz

Ústav práva módního průmyslu (ÚPMP) pořádal již druhou přednášku, tentokrát na téma Financování v módě, a to za podpory advokátní kanceláře White & Case LLP, která pro účely semináře poskytla své prostory. Přednášejícími byli Filip Čabart, advokát Havel, Holásek & Partners se specializací na právo finanční a zároveň člen správní rady ÚPMP, a Ondřej Havlík, associate, Czechoslovak Capital Partners a.s. Seminář byl rozdělen do dvou na sebe navazujících bloků, které se zaměřovaly na financování a získání investorů pro podnikání v módním průmyslu.

Financování v módě

Kde vzít peníze, jak se navrhováním uživit a jak sehnat toho správného investora? Do problematiky financování nejen etablovaných módních značek, ale především těch začínajících, uvedl posluchače Filip Čabart.

Jak a kým chceme financovat návrhářskou tvorbu? Na výběr máme z několika možností. První z nich je financování pomocí vlastních zdrojů, které se berou spíše jako samozřejmost a nutnost pro každý podnikatelský start. Druhou skupinu tvoří tzv. cizí zdroje. Ty jsou však narozdíl od vlastních zdrojů spojeny s vyššími riziky, nejen obchodními, ale především těmi právními.

Pokud se rozhodneme pro druhou kategorii, následuje nelehká volba – kde a jak vybrat ty správné cizí zdroje? Nabídka na trhu je poměrně pestrá. K dispozici je nepřeberné množství úvěrů a jiných finančních produktů. Bankovní financování se však příliš nedoporučuje, jelikož je spjato s jistou dávkou konzervativnosti a svazujícími podmínkami, jejichž rigidnost nepřipouští sebemenší odchýlení. Další možností jsou soukromé investice, nevýhodou je však jejich jednorázovost a nedodání přidané hodnoty například ve formě know-how, které lze získat právě  v rámci poslední skupiny - investičního partnera, jevícího se podle Filipa Čabarta jako nejlepší varianta. 

Najít toho správného investičního partnera může být nemalý oříšek. Zpravidla existují dvě skupiny investorů. První tvoří pasivní investoři poskytující pasivní finanční investice. Ti budou vyžadovat velmi podrobné informace o celkovém konceptu podnikatelského záměru a záruky ze strany návrháře, například ve formě zastavení ochranné známky. To mnohdy není výhodnou variantou, především pokud podnikatelský záměr ztroskotá. Ochranná známka bývá navíc téměř to nejdražší, co návrhář má. Druhou skupinu tvoří aktivní finanční účast, resp. najití strategického partnera, který do podnikání v módním průmyslu přispěje nejen onou finanční částkou, ale poskytne například výše zmíněné know-how včetně svých vazeb na danou podnikatelskou oblast.

Jak pracovat s rizikem?

Při procesu získávání investora je nutné jít do jednání od začátku s jasnou představou o tom, jaká rizika nás čekají či čekat mohou. Jsou jimi myšlena obchodní a právní rizika, která vyvolávají mnohdy závažné právní důsledky. Základem je pro návrháře pečlivá dokumentace – minimálně vždy e-mailové potvrzování všeho, na čem se strany při jednotlivých jednáních dohodnou, a to z důvodu možných budoucích sporů. Doporučuje se také stanovení smluvních pokut, čehož se podle Čabarta návrháři nemají rozhodně bát. Při jednáních s potenciálním investorem/partnerem mezi základní pravidla patří také tzv. dávkování informací. Mnohé patří mezi obchodní tajemství, takže ostražitost je rozhodně na místě.

Co budu potřebovat?

Návrhář musí vědět, jak s financemi naloží. Přestože se na něj nepohlíží jako na vystudovaného a zkušeného ekonoma, měl by mít jasnou představu o příjmech a výdajích, měl by si vytvořit svůj business plán. Od toho se odvíjí zdroje a druhy rizik. Některé instituce – především banky – dále vyžadují due dilligence, právní prověrku, do které spadá mimo jiné například potvrzení o bezdlužnosti.

Pohled investora

Pohled investora posluchačům poskytl Ondřej Havlík. Důležitý je typ samotného investora a jeho motivy. Na výběr je zpravidla ze dvou typů investorů – pasivního a aktivního. Situace s pasivním investorem je následující: Investor dá návrháři peníze a nechce se o nic dále starat. Aktivní investor vás oproti tomu může prodat, prezentovat v rámci své obchodní sítě, nabídnout vaše výrobky partnerům.

Jak tedy přilákat toho správného člověka? Mít co prodat. Receptem je vlastní příběh značky a její koncept. Investora zajímá kvalita produktu celkové služby, kterou nabízíte (user experience), čím se budete vymezovat vůči konkurentovi a v neposlední řadě téměř to nejdůležitější, samotná osobnost designéra.

Klíčovými oblastmi jsou pro investora jako poskytovatele financí kalkulace – jakým způsobem je nastavena cenová politika, rámcový business plán společnosti a akční plan dílčích kroků pro dosažení stanovených cílů, pověst produktů a zejména služeb, finanční angažovanost designéra ve firmě, transparetnní výdajová stránka a dosavadní databáze či portfolio klientů.

Základní pravidla nastavení spolupráce

Je třeba především dbát na nastavení pravomocí a kompetencí obou stran na vedení a dalším rozvoji společnosti. Doporučuje se také nastavit tzv. lock up period – například to, že nedojde ke změně vlastnické struktury po určitou dobu. Z hlediska plurality investorů je podstatný také výběr z hlediska podobnosti názorů a přístupů, čímž se předejde potenciálním sporům o další vývoj značky.

http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/ustav-prava-modniho-prumyslu-seminar-na-tema-financovani-v-mode

Pět otázek pro Zuzanu Šimonovskou

Mgr. Bc. Klára Švandelíková, advokátka, členka redakční rady webu Právní prostor.cz

V lednu byl odtajněn dlouho připravovaný "fashion law" projekt, který má propojit módu, právo a talent. Vznikl tak Ústav práva módního průmyslu, za kterým stojí Mgr. Zuzana Šimonovská, LL.M., advokátka specializující se na právo duševního vlastnictví. O co vlastně v oblasti fashion law jde? A jaká je jeho perspektiva? To prozradí Zuzana Šimonovská na dubnovém kongresu Právní prostor 2016. Dnes tak přinášíme alespoň malou ochutnávku práva módního průmyslu.

1) Ve své advokátní praxi se věnujete tzv. fashion law, právnímu oboru v České republice poměrně neprobádanému. Co právo módního průmyslu, jak jej můžeme přeložit do češtiny, vlastně zahrnuje?

Právo módního průmyslu zahrnuje ta právní odvětví, která s módním průmyslem souvisí a řeší pro něj specifické problémy. Pokud bych měla vyjmenovat, pak do něj můžeme obecně zařadit právo duševního vlastnictví, ochranu spotřebitele, závazky v nejširším slova smyslu (od licencí, přes mlčenlivost, po nájem či financování), právo pracovní, soutěžní, trestní či právo životního prostředí. Globálně je také velmi diskutována otázka základních lidských práv v souvislosti s pracovními podmínkami v některých asijských továrnách. 

2) V některých státech se již fashion law vydělilo do samostatného právního odvětví. Proč tomu tak je? Kde můžeme najít jeho kořeny?

Fashion law se začalo vyčleňovat relativně nedávno a je to jistě nejen díky specifickým požadavkům módního a oděvního průmyslu, ale také vlivem dnešní doby. Příznačná rychlost módního cyklu a sezón se ještě více urychlila a rozvoj internetu a sociálních médií napomáhá kopírování a přístupu k padělkům. Rovněž informace o pracovních podmínkách v továrnách nebo znečištění životního prostředí se šíří rychleji, zákazníci vůči tomu nejsou lhostejní a módní značky jsou nuceny reagovat a vše právně ošetřit.

3) Jaké otázky jsou v rámci práva módního průmyslu v současné době nejčastěji diskutovány?

Právní ochrana návrhu oděvu, módního designu, je stále diskutovaným problémem, vzhledem k různé síle ochrany v různých jurisdikcích. Dále jsou to otázky spojené s úpravami módních fotografií a reklam pomocí Photoshopu. Rozvoj 3D tisku také otevřel zajímavou diskusi, stejně jako otázka parodií (různých úprav a slovních hříček vytvořených ze známých značek). Stále aktuální a živá je problematika pracovních podmínek a vlivu segmentu módního průmyslu nazývaného fast fashion na životní prostředí, přestože se ji daří víceméně úspěšně směrovat do politické roviny.

4) Co zajímavého se v oblasti fashion law událo v uplynulém roce?

V loňském roce byla opět podána řada zajímavých žalob, jako např. Nike proti bývalým návrhářům za vyzrazení obchodního tajemství při přechodu k Adidas, streetart umělec Rime proti Jeremy Scottovi (Moschino) za neoprávněné užití grafitti na modelu večerní róby, Stella McCartney proti Steve Madden za zkopírování designu její slavné kabelky Falabella. Tradičně zajímavé výsledky přináší strategie některých velkých módních domů žalovat všechny a vše, tj. od regulérních padělků po umělce nebo jmenovce. Také se otevřela otázka úpravy a podmínek neplacených stáží. Zajímavé bylo sledovat aktivity PETA mířené proti Hermés a původu krokodýlí kůže na jejich ikonických kabelkách vč. zapojení Jane Birkin, jejíž jméno nesou.

5) Jakou vidíte perspektivu tohoto relativně nového právního odvětví v České republice?

Vzhledem k úzkému propojení s módním průmyslem věřím, že se na lokální úrovni bude odvíjet od úspěchu českých návrhářů, rozvoje a prosazování českých značek, a neustálí se na pouhém vymítání padělků. Čeští výrobci mohou stavět na tradici, která vedla ke známosti některých značek po celém světě, stejně jako módní domy, které byly za první republiky známy po celé Evropě, a je to již znát, módní průmysl se u nás postupně oživuje, vzniká spousta nových značek, a tím také poptávka po specializovaných službách. 

http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/pet-otazek-pro-zuzanu-simonovskou